Stále vzýváme Ameriku, ale do jejího vztahu ke státním symbolům máme daleko.
Tam vlaje státní vlajka každodenně bez ohledu na svátky i na každém odpočívadle nebo benzínové pumpě, byť jsou někdy celoročním plápoláním notně odrané. O městech nemluvě. Američané tím dávají najevo svou hrdost. My bychom asi chtěli mít jen jejich podmínky, hrdost nám nic neříká.
PODÍVEJTE SE VE FOTOGALERII NA SNÍMKY ZE STŘEDEČNÍHO UCTĚNÍ VÝROČÍ VZNIKU REPUBLIKY V PARDUBICÍCH A HOLICÍCH
Ani v Evropě to není o moc jinak. Třeba Řekové. Všude vlajky. Dělají to všechny sebevědomé a hrdé národy a přináší to dobrou náladu. My jsme i po dvaceti letech demokracie stále nějací ušlápnutí. Přitom vlajku máme pěknou. Asi to nestačí. Škoda.
Dalibor Mokroš
A JAK TO BYLO DŘÍV: Pohřeb starého Rakouska před 90 lety
Mohutný průvod veselých smutečních hostů po Pardubicích přilákal zástupy lidí.
Pardubice/ Význam 28. října roku 1918, dne vyhlášení samostatnosti československého státu potom, co vešla ve známost žádost rakousko-uherské vlády o separátní mír s Dohodou, bereme jistě velmi vážně.
Konečně si připomínáme i vyhlášení znárodnění v roce 1945 i vyhlášení ústavního zákona o československé federaci z roku 1968. Samé vážné věci. Proč bychom se jednou nemohli na 28. října zasmát, například při vzpomínce na oslavu v Pardubicích před devadesáti lety.
Tak jako velmi částo v minulosti, připomínají si i letos v Pardubicích o tomto dni událost nazývanou „Pohřeb starého Rakouska“.
Akci tenkrát připravili zdejší občané, pánové Fikejz a Pantůček, a přilákala ohromné zástupy lidí. Mohutný „pohřební průvod veselých smutečních hostů“, kteří za zvuku smuteční hudby nesli městem rakev s bustou císaře i obrazy členů habsburské rodiny a nejrůznější prapory, řády a odznaky c. k. mocnářství, směřoval k řece Chrudimce.
Došel až na železný obloukový most, který stával v místech dnešního betonového mostu Prokopova. Tady za velkého jásotu všechno, co jim připomínalo časy Rakouska-Uherska, lidé naházeli do vody.
Potom se teď už zcela nepohřební průvod s dechovkou a provoláváním slávy nové republice vydal přes celé město na pochod zpáteční.
Zástupy lidí v uniformách i v civilu, s trikolorami na čepicích, radostně pohřbívající časy starého mocnářství jsou téměř každoročně k vidění na unikátních dobových fotografiích ve skřínkách Klubu přátel Pardubicka.
Jednu takovou fotografii, starou málem sto let, jsme nachystali k článku. Ukazuje část pohřebního průvodu, který se zastavil na železném obloukovém mostě přes Chrudimku v blízkosti staré reálky.
Ivan Ladýř
Pardubice/ Význam 28. října roku 1918, dne vyhlášení samostatnosti československého státu potom, co vešla ve známost žádost rakousko-uherské vlády o separátní mír s Dohodou, bereme jistě velmi vážně.
Konečně si připomínáme i vyhlášení znárodnění v roce 1945 i vyhlášení ústavního zákona o československé federaci z roku 1968. Samé vážné věci. Proč bychom se jednou nemohli na 28. října zasmát, například při vzpomínce na oslavu v Pardubicích před devadesáti lety.
Tak jako velmi částo v minulosti, připomínají si i letos v Pardubicích o tomto dni událost nazývanou „Pohřeb starého Rakouska“.
Akci tenkrát připravili zdejší občané, pánové Fikejz a Pantůček, a přilákala ohromné zástupy lidí. Mohutný „pohřební průvod veselých smutečních hostů“, kteří za zvuku smuteční hudby nesli městem rakev s bustou císaře i obrazy členů habsburské rodiny a nejrůznější prapory, řády a odznaky c. k. mocnářství, směřoval k řece Chrudimce.
Došel až na železný obloukový most, který stával v místech dnešního betonového mostu Prokopova. Tady za velkého jásotu všechno, co jim připomínalo časy Rakouska-Uherska, lidé naházeli do vody.
Potom se teď už zcela nepohřební průvod s dechovkou a provoláváním slávy nové republice vydal přes celé město na pochod zpáteční.
Zástupy lidí v uniformách i v civilu, s trikolorami na čepicích, radostně pohřbívající časy starého mocnářství jsou téměř každoročně k vidění na unikátních dobových fotografiích ve skřínkách Klubu přátel Pardubicka.
Jednu takovou fotografii, starou málem sto let, jsme nachystali k článku. Ukazuje část pohřebního průvodu, který se zastavil na železném obloukovém mostě přes Chrudimku v blízkosti staré reálky.
Ivan Ladýř
