Začlenit postižené lidi do života a nenechávat je za zdmi ústavů. To je hlavní cíl transformace sociálních služeb v České republice. Pilotního projektu se účastní také ústav ve Slatiňanech.

„Transformace je vlastně změna života, musí se změnit způsob myšlení všech zúčastněných. Do pilotního projektu se zapojí dvaatřicet zařízení poskytujících sociální služby, z toho dvacet jedna organizací bude čerpat podporu z evropských fondů," uvedla Daniela Lusková z Ministerstva práce a sociálních věcí.

Cílem je zapojení do normálního života

A v čem tedy transformace spočívá? Klienti z ústavů by měli být více zapojeni do normálního života. Jeden příklad za všechny: klientka jednoho ústavu sociální péče, která byla v zařízení od svých čtyř let, dostala příležitost bydlet v samostatném bytě. Pouze několikrát za týden za ní dochází pečovatelka, které navíc postižená žena začala hlídat děti. Získala tak sebevědomí a má i odpovědnost za druhé.
„Život v ústavu je handicapem. Většina těchto zařízení je obehnána dvoumetrovou zdí a stojí někde na okraji města. Ti postižení jsou pak úplně izolovaní. Lidé pak mají pocit, že je na nich něco nebezpečného," podotkl Milan Šveřepa, vedoucí Národního centra podpory transformace sociálních služeb. Ke snižování počtu lidí v ústavech se připojil také Pardubický kraj.

„Zřizujeme devět organizací sociální péče, z toho sedm jsou ústavy, ve kterých je umístěno kolem 900 lidí. Ve Slatiňanech se ovšem nyní někteří klienti přestěhovali do domků vedle ústavu, kde jich bydlí devět, nebo do bytu, kde jsou čtyři. Zdravotní stav těchto klientů se zřetelně zlepšil a o umístění do chráněného bydlení je mezi nimi obrovský zájem," nechala se slyšet vedoucí odboru sociálních věcí Pardubického kraje Helena Zahálková.

Investice na chráněné bydlení vyjdou na asi 180 milionů korun, z toho osmdesát pět procent budou tvořit dotace Evropské unie.

Na nádraží je výstava fotografií

Součástí podpory transformace sociálních služeb je rovněž výstava tematických fotografií nazvaná Život místo ústavu. Jejím autorem je známý fotograf Jindřich Štreit a k vidění je na pardubickém vlakovém nádraží.

„Téma fotografuji již mnoho let. Mohu porovnat, jak fungovala sociální péče v minulých letech a mám rovněž porovnání se zahraničím. Myslím, že situace se tady začala po roce 1989 hodně měnit k lepšímu. Osobně považuji vytváření skutečného domova místo života v ústavu za ten nejlepší možný cíl a velmi jej podporuji," uvedl fotograf Jindřich Štreit.

Lukáš Dubský