Při své návštěvě v ústavu ve Slatiňanech na Chrudimsku ministryně Džamila Stehlíková prohlásila, že na ochranu klientů před pády na zem mohou být využívány alespoň postranice. Jde pouze o slovíčka. Podle ní totiž postranice nejsou „restriktivním“ (a tedy zakázaným) opatřením vůči klientům, ale „preventivním“.

A slíbila, že vládní úředníky rychle dotlačí k tomu, aby udělali ředitelům ústavů jasno. Ti totiž doposud tápali, zda mohou postranice používat.

„Podle stávajícího výkladu můžeme používat jen postranice vysoké do 20 centimetrů. Jenže ty klienty často neochrání, lehce přes ně přepadnou. Takže my lůžka obklopujeme molitanovými matracemi a polštáři, aby si klienti při pádu neublížili. A máme radost, když pak do molitanů padají. Je to opravdu absurdní, hodně přetažený pohled,“ posteskl si ironicky ředitel slatiňanského ústavu Miroslav Kubín.

Každé uložení klienta do lůžka s postranicí navíc vyžaduje nesmírnou byrokracii: písemný souhlas rodičů, lékaře a také vyplnění řady dalších formulářů.

„Za zrušení klecových lůžek jsem rád. Často sloužily jen k tomu, aby měl personál klid. Ale postranice jsou potřebné pro bezpečí dětí, aby z postelí nespadly. Přes pouze dvaceticentimetrové hrazení snadno přepadnou,“ řekl otec zdejšího klienta Jiří Citta.