Měsíc ještě ozařoval krajinu, když v pět hodin ráno 8. listopadu roku 1874 dofuněl na dnešní nádraží v Řečanech nad Labem zvláštní vlak z Vídně. Z něj pak vystoupil čtyřiačtyřicetiletý elegán – císař František Josef I, který se se svojí chotí Alžbětou Bavorskou, známější pod přezdívkou Sisi, vypravil do východních Čech na parforsní hony. Samotná císařovna s ním však necestovala. Přijela až v 8.57 z maďarského Gödöllő.

Bulvár by si pošmáknul

„Kdyby tehdy existoval bulvár, jako ten dnešní, pořádně by to rozmázl. Tehdejší noviny to jen suše konstatovaly. Okolo císařské rodiny se totiž muselo našlapovat opatrně. A to i přes to, že bylo veřejným tajemstvím, že mezi císařem a císařovnou nepanoval už v tu dobu zrovna vřelý vztah,“ říká historik Východočeského muzea v Pardubicích Jan Tetřev, který tehdejší slávu v podobě příjezdu císařského páru sledoval v dobových novinách. Po přespání v Kladrubech se oba vydali 9. listopadu do Pardubic. „Návštěvu vítal starosta Václav Bubeník, který byl v úřadu teprve pár týdnů. Ačkoliv povinnost zdobit domy nebyla vyhlášena, stejně jich většinu pokryly říšské a národní prapory. O tom, kterých bylo více, se můžeme přít – tehdejší tisk se v tom neshodne – nepřekvapivě podle toho, čí zájmy hájil,“ dodává Tetřev.

Podle historika si císařský pár nevybral Pardubice náhodou. „Nikde jinde parforsní hony nebyly. A pokud se chtěli sejít s nóbl společností mimo Vídeň a užít si je, tak museli právě do Pardubic. Navíc to zde měli kousek na svůj zámek v Kladrubech,“ říká Jan Tetřev a dodává, že v Čechách se navíc oba manželé mohli cítit bezpečně: „Na rozdíl od horkokrevných národů typu Italů, nejsou Češi zvyklí páchat na své vládce atentát. Píšeme básničky či statusy na facebook, ale nemáme tradici bomb či bodnutí pilníkem.“

Na noc pryč

Parforsní hon, který se konal jen pár dní po prvním ročníku pardubické steeplechase, měl dopad i na samotné obyvatele Pardubic. Ceny běžného jídla totiž vzrostly několikanásobně, stejně jako ceny ubytování.

Parforsní hony
Zpočátku hlavně šlechtická kratochvíle pronásledování (štvanice) jednoho kusu vysoké zvěře – jelena nebo laňě – skupinou jezdců a jezdkyň v otevřené krajině za pomoci smečky speciálně k tomu cvičených psů. Móda parforsních honů dorazila do Pardubic z Anglie, první se konal už v roce 1841. Sjížděla se k nim především šlechta a posléze i neurození boháči z celé monarchie, nechyběli ani důstojníci pardubické jezdecké posádky. Parforsní hony byly nesmírně drahé a pro místní obchodníky proto velmi zajímavé.

Po příjezdu do Pardubic se císař s císařovnou vydali k Sezemicím.

Tam byl vypuštěn jelen a za ním smečka psů. Ti jelena honili několik hodin křížem krážem po kraji. Jelen se zastavil až u Rosic u Chrasti na pozemku starosty, první u něj byla císařovna. Kolem páté hodiny si jezdci vyměnili koně a vrátili se do Pardubic, kde měl zázemí v domě poštmistra Krause. „Tento dům dodnes stojí na třídě Míru vedle budovy Grandu. Krmi dostali pouze studenou, ale bezpochyby nejvyšší úrovně,“ říká historik a osvětluje, proč se na noc císařský pár přesunul zpět do Kladrub a nespal na pardubickém zámku: „V tu dobu již pardubický zámek totiž císaři nepatřil. Patřil mu jen do první poloviny devatenáctého století, kdy komorní panství po zrušení roboty a poddanství začalo fungovat na komerčním principu. Zámek tak byl prodán vídeňské bance.“

Za kořistí do Hradce

Následující den hon začal u Pohránova. Nejdříve se honci točili kolem Kunětické hory, pak se vydali k Pardubicím a poblíž Ležánek jelen přeplaval řeku. Císař a císařovna s částí společnosti se vydali za ním. Jelen se však zase hned vrátil na původní břeh, utíkal na Srch, Vysokou až na Nový Hradec Králové.

„Konečně když se jelen skrz královéhradecký les blíže Opatovic k Pardubicům obrátiti chtěl, tu síly ho přemohly. Vida, že svému osudu neujde, vběhl blíže hradecké myslivny do statku, kde se, vyraziv dveře, ukryl. Císař ho našel v kuchyni, kde provolal halali a prohlásil honbu za ukončenou. Jelena tem zavřeli, pak si pro něj přijeli,“ uvádí tehdejší tisk. Celá společnost se poté vrátila do Pardubic, kdy pak za nekonečného jásotu a volání sláva císařský pár odjel do Kladrub.

František Josef I. hovořil česky

Když císař s císařovnou odjížděli 13. listopadu z Čech, cestou z Kladrub jejich vlak ještě na čtyři minuty zastavil v Pardubicích. Starosta Bubeník poděkoval za návštěvu, císař za přijetí, potom do vozu pozván poštmistr Kraus, kde mu císař poděkoval za pohoštění v jeho domě a daroval mu zlatou tabatěrku s drahokamy. Zajímavostí celé návštěvy východních Čech je, že císař František Josef I. mluvil česky. „Noviny píší, že císař hovořil se starostou Bubeníkem česky. A dokonce uvádějí, že když se kolem císaře v Sezemicích shromáždil dav lidí, tak jim tam česky říkal: Dejte pozor, odstupte, ať vám neublížím,“ říká historik a dodává, že návštěva panovnického páru měla ještě dohru v přejmenování jedné z ulic.

Sisi, Alžběta, Eliška

„Ani ne do roka se pardubičtí radní rozhodli, že jednu ulici, dnešní 17. listopadu, pojmenují Alžbětina. Té se občas, aby se to ještě více počeštilo, říkalo Eliščina. Tento název vydržel až do 27. listopadu 1918, kdy tu byla potřeba najít ulici pro T. G. Masaryka,“ dodává Jan Tetřev s tím, že ulici v Pardubicích mohl mít i Samotný císař: „ Uvažovalo se, že se dnešní Třída Míru pojmenuje Královská. Slovy Švejka by se pak dalo říct: „Když jsi, lumpe starej, slíbil, že se dáš korunovat, tak jsi měl držet slovo a měl bys tu svoji třídu.“