„Byl to typ lékaře, který vešel do místnosti a vy jste věděli, že vše bude v pořádku…," vzpomínají na doktora Libiaka jeho kolegové. Jeho práce a poslání bylo zachraňovat lidské životy, ale zároveň z ničeho vybudovat záchrannou službu. Zemřel 22. srpna 2014 ve věku šedesáti let.

Základní kameny

„Já na něj vzpomínám jako jeho kolega. Pod něj jsem jako externí lékař anesteziologie v roce 1994 nastoupil do pardubické nemocnice. Byl jsem u toho, když se tehdy ještě okresní záchranná služba osamostatnila od nemocnice a doktor Libiak ji tehdy od roku 1995 po dlouhých deset let vedl. Byl to on, kdo položil základní kameny, na kterých teď stavíme," řekl v roce 2014 tehdejší ředitel krajské záchranné služby Pavel Svoboda.

„Začínalo se se dvěma až třemi lékařskými posádkami pro celý okresy Pardubic. Záchranka zažívala boom a on vybudoval celý základ, který jako jeho následovníci rozvíjíme teď už pod hlavičkou krajské záchranné služby. Všichni na něj vzpomínáme jako na člověka, který nás hodně naučil. Nejen lékaři, ale i řidiči, záchranáři. Je to ztráta, ale bohužel takový je život. Jeho zásluhy jsou nedocenitelné a v našich srdcích zůstane jako ten, který se o tuto práci zasloužil měrou vrchovatou," dodal Pavel Svoboda.

„Dušan Libiak, bývalý primář a dlouholetý ředitel pardubické záchranky, byl možná malý pán, ale svými činy a stopou, kterou za sebou zanechává, to byl velikán," vzpomíná další z lékařů záchranné služby Marek Dvořák.

Věčný optimista

„Za svůj život zachránil a pomohl tisícům lidí, byl věčný optimista, dobrý lékař i člověk. Byl to přesně ten typ lékaře, který vešel do místnosti a vy jste věděli, že od teď bude všechno v pořádku… A takových je málo… Pro mě osobně byl jedním z významných vzorů, když jsem ve svých dvanácti letech jezdil po Pardubicích na kole a sledoval houkající sanitky po městě, byl ředitelem i v době, kdy jsem se jako nezletilý chodil dívat na záchranku a byl to on, který mě tam s úsměvem a tiše toleroval, ale také trpělivě odpovídal na mé hloupé otázky. A byl to i on, který vedl první resuscitaci, kterou jsem na záchrance zažil. Mám s ním spojené jen samé pěkné vzpomínky. Všichni, kteří ho znali, chápou. Čest jeho památce," uzavírá osobní vzpomínku Marek Dvořák.