V neděli 10. května roku 1945 dorazily do Pardubic první jednotky Rudé armády. Vojáci příslušící ke 4. ukrajinskému frontu maršála Andreje Ivanoviče Jeremenka přijeli od Dašic. S auty a koňskými povozy. Nešlo o frontové útvary, ale spíše o druhosledová vojska, která už se bez nutnosti překonávat odpor šinula do Němci uvolněných pozic. Východní Čechy neležely v ose hlavního postupu sovětských vojsk. Proto také na Pardubicku neoperovala žádná těžká technika.

Válka je u konce

Při příchodu rudoarmějců se už ve městě nestřílelo. Už druhý den platila všeobecná německá kapitulace a formálně i konec války. Němečtí vojáci dali přednost dohodě s revolucionáři a ozbrojené síly se z města stáhly již předcházející den. Příchod vojáků Rudé armády přesto znamenal jasné potvrzení, že válka je opravdu u konce.

„Pardubice převzal postupně od Němců Národní výbor vedený doktorem Blahoutem a vojenským velitelem, plukovníkem Josefem Klicperou, mým dědečkem," vzpomíná jeho vnuk Jiří Klicpera.

Převzetí města

Národnímu výboru se podařilo vyjednat převzetí města bez střelby a zničení hlavních objektů. Německá vojska měla rozkaz ničit při ústupu infrastrukturu – výrobní podniky, telekomunikační ústředny, muniční a vojenské sklady. V Pardubicích měla být například připravena k vyhození do vzduchu budova hlavní pošty.

„Z města byly po 7. květnu 1945 staženy německé vojenské hlídky a ochranu pořádku převzala následující den naše armáda a četnictvo, dobrovolníci a partyzánské jednotky stažené do města. Němci směli opustit Pardubice jen s osobními zbraněmi a bez výstřelu s tím, že ponechají všechny vojenské objekty bez poškození," popisuje převzetí moci zpět do rukou obyvatel Pardubic ze vzpomínek svého dědečka Jiří Klicpera.

Ještě před příjezdem Rudé armády zažily Pardubice vojenskou přehlídku. Němci, ač stále ve městě, už se nepokoušeli zasáhnout.

„8. května odpoledne ve třináct hodin byla po předání městského úřadu Národnímu výboru první vojenská přehlídka ve městě – u Veselky nastoupil na dnešní třídě Míru motorizovaný oddíl českého četnictva a dědeček s doktorem Blahoutem vykonali oficiálně jeho přehlídku," připomíná na osvobození Jiří Klicpera.