Nikdy jsem se nezúčastnila žádné mediální diskuze a zásadně žádné, která se vedla o věcech, kterým nerozumím. Ale na příspěvky fóra čtenářů ze soboty 13. srpna považuji přímo povinnost reagovat.

Občas totiž chodím chvilku posedět na lavičku pod krásným, bohatě olistěným stromem s rozsáhlou korunou v Bubeníkových sadech.
Je všeobecně známo, že park před několika lety prošel nákladnou rekonstrukcí a staré, vzrostlé, krásné stromy zůstaly.

Pod mým „krásným“ stromem si také velmi často hrály děti, protože měl tak mohutný kmen, že se za ním úspěšně schovalo i pět dětí najednou.

Ostré zapraskání a příšerná rána

Ve čtvrtek 28. července před čtrnáctou hodinou, kdy mi k lavičce chybělo asi pět vteřin chůze, jsem uslyšela ostré zapraskání a příšernou ránu při naprosto pohodovém počasí. Za úplného bezvětří se od koruny stromu ulomila jedna z hlavních, v průměru asi třiceticentimetrová větev a při pádu z výšky několika metrů urazila dvě silné větve od platanu asi patnáct metrů dál. To vše ve dvou vteřinách!

Zůstala jsem ohromená a konečně jsem pochopila, jak snadno před časem na jižní Moravě přišli v podobné situaci o život dva malí kluci. Tehdy jsem říkala, proč neutekli? Teď už vím, že je to tak extrémně rychlá, laikem neměřitelná situace, že neunikne ani ten nejzdatnější.

Po této zkušenosti nechápu pána, který buď z nudy, nebo z vědomí své vlastní odbornosti, vyvolal protestní akci proti kácení přestárlých stromů a vše zakrývajících nevzhledných křovin v Tyršových sadech před jejich rekonstrukcí.

Zákon přírody se nedá změnit

Bohužel je dost lidí, kterým konání takových štváčů vyhovuje a rádi s k nim připojí. Ale je jistě dost těch se zdravým rozumem, kterým ovšem podobné excesy zbytečně zdržují a ztěžují práci. Dospělý a zvláště starý člověk, jakým iniciátor petice určitě je, by už měl vědět, že tím se zákon přírody nedá změnit.

Jen velmi lituji, že té hrůze, kterou tu vzápětí řešila policie, hasiči a magistrát, nebyl přítomen někdo z těch „odborníků“.

Díky mé pohybové indispozici, kdy jsem s pomalu chůzí opozdila o tři až čtyři vteřiny, jsem nezahynula a díky školním prázdninám zde v tu chvíli nebyly žádné děti!

Nakonec by si měl každý uvědomit fakt, že i člověk jednou musí být nahrazen mladším. Ten má ale proti, v našem případě stromům, možnost upozornit na své choroby a léčit se, zatímco strom i přes svůj věk naoko vypadá v dobré kondici, ale najednou se ukáže, že je to jen vyžilá dutina, kde žijí vosy, netopýři a ptáci.


(V.M., Pardubice)