Přes patnáct let učí absolventka brněnské konzervatoře na Základní umělecké škole Pardubice – Polabiny v Lonkově ulici. Do jejích hodin běžně dochází zhruba pět žáků denně. Stejně jako ostatní kolegové na škole se i ona během jara s nově vzniklou situací, kdy se ze dne na den všichni ocitli zavřeni doma, seznamovala. Když pak na podzim přišla další koronavirová vlna, byla na online výuku připravená. „S většinou žáků jsem komunikovala prostřednictvím aplikace WhatsApp nebo Google Meets. S těmi úplně nejmenšími dětmi z prvních tříd pak přes Skype, kdy u nich často seděla i maminka. Kromě toho jsme si přes e-mail posílali navzájem nahrávky,“ popisuje.

To, co u klasického online vyučování lidé často ani nevnímají, nebo tomu nevěnují příliš velkou pozornost, ale při výuce hudby přinášelo značné komplikace. „Všechny platformy fungují na mluvené slovo. Zvuk zobcové flétny to tedy ještě jakž takž bralo, ale u hry na příčnou flétnu se běžně stávalo, že některé horní frekvence se vůbec nepřenesly. O kvalitě zvuku samozřejmě nemůže být řeč,“ říká Mertová. Dodává ale, že mnohem důležitější než bezchybný zvuk byla oboustranná radost, že se navzájem vidí a mohou si alespoň na chvíli normálně popovídat.

S online výukou ale přišlo i větší vyčerpání. „Paradoxně jsem byla mnohem víc unavená, než normálně. Jezdila jsem učit do svého kabinetu ve škole, protože doma zkoušel manžel, který jednak také učí, ale hraje i s pardubickou filharmonií. Hodiny ale byly mnohem intenzivnější. Často jsem nevěděla, jestli to děti opravdu hrají špatně, nebo za to může nekvalitní přenos. Opravování chyb ve hře i v držení nástroje tak bylo velmi náročné,“ dodává učitelka, která byla za běžného režimu mimo individuální výuky vést například i výchovné koncerty pro děti.

Na návrat k alespoň trochu normálnějšímu režimu se tak po několika měsících sezení před kamerou počítače těšila. Od 12. dubna totiž v základních uměleckých školách může probíhat individuální výuka. Při hře na dechové nástroje navíc odpadá povinnost nosit roušku nebo respirátor. Podle Naděždy Mertové je právě rozvolnění alespoň nějaké zájmové činnosti důležitý krok k tomu, aby si děti opět začaly zvykat na pravidelný režim i sociální kontakt, který za poslední rok bezesporu ztratily.

Učitelka si přes všechny komplikace váží toho, že se ve světě unikátní systém hudebního vzdělávání dětí v podstatě nezastavil. „Na Západě se sice hraje taky, ale většinou skupinově při škole. Individuální hodiny jsou tam velmi drahé. My jsme v tomhle opravdu jedineční, stát školné dotuje, a tak hodin v přepočtu vyjde kolem padesáti korun na žáka. Děti si mohou navíc vyzkoušet vystupování na koncertech, což je pro ně také zajímavé,“ popisuje Mertová a dodává, že většina předních českých hudebníků začínala právě v liduškách, kde jim jejich učitelé pomohli s rozvinutím talentu, a tím i s nastartováním kariéry.

Zatímco některé děti kvůli dlouhodobě nepříznivé situaci docházku do hudebky buď úplně ukončili, nebo alespoň dočasně přerušili, jiní se z vlastní zkušenosti Naděždy Mertové začali hře na hudební nástroj věnovat mnohem více. Svůj čas totiž děti nemusí dělit mezi více kroužků a některé přišly na to, že je hra na flétnu začala opravdu bavit. Právě radost z hudby je v očích učitelky jednou z nejdůležitějších věcí vůbec. „Hudba není jen o zvucích. Na koncertě člověk vnímá i celkovou atmosféru a energii, která z toho celého vychází. Proto je pro mě důležité naučit děti hudbu nejen tvořit, ale i ji vnímat a nasávat,“ uzavírá Mertová.