JIŘÍ SEJKORA

Jedna americká kolona možná jaro nedělá, ale v Pardubicích strhla doslova mánii. Jako kdyby přijeli Beatles v dobách největší slávy.
Na pardubickou základnu se za posledních několik dní soustředilo tolik pozornosti, co snad doposud nikdy ne. Zatímco pro běžné lidi znamenal příjezd amerických vojáků čekání u silnice a případnou návštěvu letiště, pardubičtí vojáci se měli co ohánět.

Přípravy na vše

„Prvotní úkol pro nás zněl zabezpečit nocleh. To jsme zařídili v budově, kterou v budoucnu plánujeme užívat pro vojáky. Dali jsme tam polní lehátka, protože v současné době nemáme už vlastní ubytovací prostory, jako když tu byli vojáci základní služby.
Další úkol pro nás byl zajistit v případě potřeby pohonné hmoty, což by proti hotovému zaplacení zabezpečovala letištní správa. Jídlo po nás nepožadovali. Chtěli pouze převoz autobusy mezi parkovištěm a ubytovacím zařízením, protože s sebou brali veškerou výbavu. Dále jsme zabezpečili sociální zázemí v podobě sprch a toalet," shrnul soubor přípravných prací velitel 14. pluku logistické podpory, plukovník Stanislav Hudeček.

Vítání nad pivem

První zastávka na českém území pro Američany jedoucí přes Pardubice znamenala nejen masové přivítání, ale pořádnou porci uvolnění, která zřejmě i trochu přebila vojenské plány. Původní přání Američanů totiž bylo, že by se ven z kasáren podívalo jen asi čtyřicet vojáků. V pivovaru pro ně proto vyčlenili salonek. Výsledek byl ale takový, že do pivovaru zamířili nakonec skoro všichni. Čeští vojáci se pro ně nabídli jako místní průvodci a tlumočníci.

Celá „akce" pro pardubické vojáky skončila v pondělí dopoledne, kdy poslední jednotky odjely směrem na Prahu. Ale jen částečně. Pardubičtí logisté totiž zůstávají i nadále v pohotovosti.

Pondělím nekončí

„Do doby, než Američané opustí území České republiky, budeme držet pohotovost do dvou hodin v případě, že by nastala událost, kterou by oni sami nedokázali řešit vlastními prostředky. Nejedeme s nimi jako doprovod, ale kdyby bylo nejhůř, jsme k dispozici," sdělil Stanislav Hudeček.

Pardubičtí vojáci se do služby navíc kvůli setkání s americkými kolegy nehlásili. Mnozí ale přišli sami využít tříhodinový prostor, který dostala také veřejnost.
„Voják, který není ve službě, se přece jen může libovolně pohybovat, kdežto ten ve službě musí plnit své úkoly," poznamenal velitel pluku.

Dobrá reprezentace

14. pluk logistické podpory a pardubické vojenské letiště se v poslední době dostaly několikrát do centra pozornosti na mezinárodní úrovni. Ať už šlo o transport české munice do Iráku, nebo darování mostu pro Středoafrickou republiku.
Jsou pardubičtí vojáci na svou odvedenou práci a také na dobrou reprezentaci České republiky v zahraničí pyšní?

„Je to úkol jako každý jiný. Vždy uděláme všechno pro to, abychom jej splnili," reagoval skromně velitel pardubického 14. pluku logistické podpory, plukovník Stanislav Hudeček.