Jak jste k tomu byla donucena?

Tenkrát jsem už kandidovala za ODS, ale někde na zadní pozici. Brala jsem to tak, že jsem na kandidátce víceméně na doplnění počtu. Mou ambicí nebylo získat jakoukoli funkci. Dostala jsem ale velký počet preferenčních hlasů. Bylo mi řečeno, že když jdu do voleb, musím počítat i s tím, že se něco takového může stát. Po týdnu jednání a přesvědčování jsem řekla, že to zkusím. Myslela jsem si, že první volební období nějak přežiju a pak se zase vrátím k soukromému podnikání a svobodnému životu. Když ale naskočíte do toho rozjetého vlaku, jdete do dalších voleb a znovu vyhrajete, cítíte podporu od lidí. Řekla jsem si, že to asi nedělám úplně nejhůř. Začalo mě to vyloženě bavit.

Toto je vaše poslední volební období. Proč jste se tak rozhodla?
Už v posledním roce před komunálními volbami jsem říkala, že snad dál pokračovat nebudu. Nakonec mě ale moji spolukandidáti přesvědčili, ať to ještě jedno volební období zkusím, tak jsem do toho šla. Když srovnávám to dvacetileté období, ve veřejné správě se toho změnilo hrozně moc. Jednak mě ničí, že zásadním způsobem narostla byrokracie. Také mi připadá, že samospráva je stále více omezována nařízeními, příkazy, kontrolami a tak dále. Proti kontrolám nic nemám, i když za nejlepší pořád na menším městě považuju veřejnou kontrolu občanů. Nejvíce mi je líto, že se zásadním způsobem změnila veřejnost. Připadá mi, že i když se nám žije určitě lépe než v minulosti, lidé to berou jako samozřejmou věc a vztahy mezi nimi se zhoršily. Možná za těch dvacet let ubyl i zájem o veřejné věci. Tenkrát byla nová doba, lidé byli nadšení. Pamatuju lepší časy.

Čím si vysvětlujete, že se mentalita lidí takto změnila?
Nevím, je to v celé společnosti. Lidé jsou závistiví. Mladším nic nevyčítám, na ty naopak spoléhám. Ale mrzí mě, že starší lidé mají krátkou paměť a zapomněli, jak to tenkrát bylo všechno těžké. Jak byla nesvoboda. Dneska si mnozí svobodu vysvětlují po svém a úplně jinak.

Po celou dobu, kdy jste starostkou, se hovoří o splavnění Labe. V jaké fázi je projekt nyní?
Je smutné konstatovat, že po těch dvaceti letech jsme se vrátili na nulu. V době, kdy jsem nastoupila, už byla rozjetá dokumentace, byla vybraná varianta, která se bude dělat. To všechno padlo. Kvůli novému zákonu o posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA) musí být zpracována nová EIA.

Stále jste zastánkyní plavebního kanálu?
Ano, odjakživa. I naše zastupitelstvo napříč politickým spektrem si je vědomo toho, že labská vodní cesta byla Evropskou komisí povýšena do sítě významných nadregionálních dopravních cest. Naše republika se k tomu zavázala v přístupových smlouvách k Evropské unii. Nevidíme jediný důvod, proč bychom této stavbě měli bránit. Očekáváme, že na ní může město jedině vydělat.

Jak by to dopadlo se Slavíkovými ostrovy, které patří mezi oblíbený cíl procházek?
Město od začátku deklaruje, že je na úkor pozemků, které by byly zabrány stavbou, ochotno dát ve prospěch náhradní pozemky, které v té lokalitě vlastní a jsou propachtovány zemědělcům, kde bychom mohli vybudovat další rekreační zónu.

Aktuálně se hovoří především o plánované těžbě štěrkopísku na lohenicko-mělických písnících. Aby k těžbě mohlo dojít, muselo by město změnit územní plán. Jaká je nálada v zastupitelstvu k této otázce?
Jsme jednomyslně proti těžbě štěrkopísku. Vážíme si této lokality a nechceme dopustit negativní dopad nejen na přírodu, ale ani na všechny okolo bydlící občany. Byli by zatížení hlukem a všemi negativy, které by s sebou těžba přinesla. Jsme připraveni bojovat.

Po příštích volbách se ale promění vedení města. Myslíte si, že by pak mohlo dojít ke změně územního plánu?
Myslím si, že nikdo nechce dopustit, abychom o tuto oblast přišli. Je to jediná lokalita, která tady má rekreační charakter – nejen pro Přelouč, ale pro celé blízké okolí. Využívají ji tisíce lidí. Je to oddechová zóna, která by si naopak zasloužila úpravy.

Lidé se v okolí Mělic také obávají toho, že přes obce bude jezdit nákladní doprava, a to díky tomu, že vznikne most mezi Valy a Mělicemi, jenž unese i nákladní auta. Pojistkou měl být železniční viadukt. Jenže ten se chystá upravit kraj, aby tamtudy mohla projíždět technika. Hrozí tedy, že přes Mělice začnou ve velkém jezdit kamiony?
Jsou to dvě akce. V současné době byla zahájena výstavba samotného mostu. Proti tomu nikdo nic nemá. I já jsem doufala, že jako pojistka proti tomu, aby tam jezdily kamiony, bude sloužit viadukt. My s tím nesouhlasíme, ale nemůžeme to žádným zásadním způsobem ovlivnit, nebudeme účastníkem řízení, vše se to odehrává na katastrálním území obce Valy. Částečnou rozhodovací pravomoc tak bude mít zastupitelstvo obce Valy – například co se týče eventuální úpravy územního plánu.

Ve špatném stavu je také most přes Labe přímo v Přelouči. Jak to s jeho opravou vypadá?
Tento most je státní technická památka. K žádným zásadním úpravám, například zkapacitnění průjezdnosti, nemůže dojít právě proto, že je památkově chráněný. Je ve vlastnictví Pardubického kraje, který si je vědom jeho nedobré kondice a připravuje jeho rekonstrukci, ale až na roky 2023 nebo 2024. Musela by proběhnout až v době, kdy bude zprůjezdněný most mezi Valy a Mělicemi, protože možností, jak překonat řeku Labe, je velice málo.

Přelouč je jedním z mála měst své velikosti, které nemá vlastní muzeum. Jak se to vůbec mohlo stát?
Dříve bylo muzeum v budově, která patřila tehdejšímu městskému národnímu výboru. Především tam byly vystaveny muzejní exponáty výroby Tesly Přelouč. Po zániku této firmy byla činnost v původní budově ukončena, dnes by nesplňovala předpisy. Je to pro město velká ztráta. Loni začaly první úpravy budovy bývalého městského úřadu na náměstí. Postupně vyčleňujeme finanční prostředky, aby interiér mohl být uzpůsoben. Naším záměrem je tuto budovu zrekonstruovat tak, abychom alespoň částečně mohli vystavovat exponáty, které máme doteď v depozitáři.

Kdy by mohlo muzeum vzniknout?
Finanční prostředky jsou naplánované po etapách. Odhaduji, že alespoň v roce 2021 by jedno podlaží mohlo být otevřeno. Musíme to dělat po částech, jsou to náklady v desítkách milionů korun, bohužel na tyto opravy neexistuje dotační titul ani z Evropské unie, ani z národních zdrojů.

V majetku muzea jsou i cenné egyptské sošky. Je škoda, že je lidé nevidí.
Souhlasím. Bohužel mi připadá, že část zastupitelstva si myslí, že muzeum je něco, bez čeho by město mohlo být. To mě mrzí. Vidím to jinak. Každý by měl znát historii našeho města. Máme jednu z největších sbírek perleťářství v republice, ale mladší generace ji nikdy neviděla.

V plánu je rovněž revitalizace městského parku. Co by měla zahrnout?
Jde o poměrně komplikovaný projekt. Teče tam místní potůček Švarcava, který není v dobrém stavu, je tam přepad z veřejné kanalizace. Připravujeme technické opatření na kanalizačním řádu, které by zamezilo, aby se splašky do tohoto potoka dostávaly. Dále chceme upravit koryto potoka tak, aby na něm byla vytvořena základní protipovodňová opatření. V době bleskových povodní totiž jde o nejkritičtější místo. Až toto bude hotovo, navážou na to práce na okolním terénu. Dojde k revitalizaci současné zeleně v původním parku a výsadbě nové zeleně v místech, kde pozemky nejsou využité – v dolní části parku. Vzniknou tam cestičky a nové sportovní plácky, dětské a workoutové hřiště. Bude tam vyžití pro všechny věkové kategorie. S realizací bychom chtěli začít v roce 2020.

Zní to jako velký projekt. Kolik to bude stát?
V současné době se dokončuje projektová dokumentace. Revitalizace Švarcavy vyjde odhadem na 11 milionů korun, ale až 95 procent bude hradit stát. Výsadba zeleně je opět v řádu milionů, ale budeme usilovat o dotaci, která může být 60 procent. Sportovní plácky půjdou na úkor města, na to už dnes dotační tituly nejsou. Hovoříme tedy o několika desítkách milionů korun.

Otevřít by se mělo také mobilní kluziště pro veřejné bruslení. Proč jste k tomuto kroku přistoupili?
Když ještě byly zimy i v nížinách, lidé tu byli zvyklí bruslit na Račanském rybníčku, mohli si zajet do Břehů nebo na mělické písníky. Ale několik posledních let už tady přírodní nádrže neměly čas zamrznout, takže tu není možnost jít si zabruslit. Tohle vidíme jako dobrou možnost řešení.

Kam byste ho chtěli umístit?
Pod park, kde máme celý sportovní areál. Bylo by to do prostoru mezi hokejbalovým a rugbyovým hřištěm. Bude to sice mobilní hřiště, ale bude možné ho používat po celý rok. V zimě by tam byla ledová plocha, přes léto umělý povrch, který umožní využití pro další sporty.

Kolik jeho pořízení bude stát?
Zhruba 10 milionů korun.

Obyvatelé Přelouče dlouho volají po bazénu. Stále si myslíte, že by to pro město byla ekonomická sebevražda?
Pořád tento názor zastávám. Pečlivě sleduji, kolik bazény stojí. Prvotní investice na padesátkový bazén se vším, co by měl dnes splňovat, se pohybuje kolem 120 milionů korun. Neznám bazén v této republice, který by byl schopný si na sebe vydělat. Třeba Pardubice dotují roční provoz zhruba osmi miliony korun. Obávám se, že kdyby se postavil v Přelouči, museli bychom ho dotovat daleko víc. Těch možností v okolí, kam si lidé mohou zajet do bazénu, je několik – Pardubice, Hradec, Kolín, Kutná Hora. Město by muselo být připraveno nejen sehnat 120 milionů korun na výstavbu, ale především několik milionů ročně ze svého rozpočtu, aby ho mohlo dotovat.

Z kruhového objezdu zmizel železný rošt. Vrátí se tam někdy?
Myslím si že ne. Od výstavby kruhové křižovatky jsme s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) měli nepsanou úmluvu, že nám pozemek, který je uprostřed kruhové křižovatky, převede do vlastnictví. Proto jsme si mohli dovolit tam tehdy znak umístit. Bylo to tenkrát na rozhodnutí zastupitelstva a komisí, nebudu se k tomu vracet. Poslední informace, kterou jsme dostali, byla, že ŘSD nám ten prostor uprostřed kruhové křižovatky nepřevede. Kdyby se něco stalo a někdo by se třeba zastavil až o ten rošt, škoda by šla stoprocentně za městem.

Proč vám ŘSD nechce pozemek převést?
ŘSD už několik let připravuje zásadní změnu ve vlastnictví pozemků. Současný stav je takový, že ŘSD vlastní komunikaci plus dotčené pozemky, které jsou v okolí. Tyhle pozemky chtějí převést do vlastnictví státu, konkrétně na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Proto jsme se rozhodli znak odstranit a nyní přemýšlíme, kam bychom ho umístili. Nevíme, jestli to bude moci být někde u vjezdu do města, jestli se takový pozemek najde.

Co dalšího chystáte do tohoto volebního období?
Chceme dokončit kanalizace v našich čtyřech místních částech – Lohenice, Mělice, Štěpánov a Klenovka. Letos bychom chtěli začít v Mělicích. Jsou to stavby velmi finančně náročné, například na Mělice předpokládáme, že kromě dotace vynaložíme téměř 30 milionů korun. Dále bychom chtěli pokračovat v revitalizaci našich sídlišť, letos například zhruba 8 milionů korun dáme na dokončení rekonstrukce v jižní části města, zároveň připravujeme další rekonstrukce sídlišť, která vznikla v 50. letech. Chystáme několik projektů, které by měly zlepšit parkovací kapacity. Chceme se zabývat také umístěním městské knihovny.

Co konkrétně s knihovnou plánujete?
Knihovna sídlí v absolutně nevyhovujících a kapacitně nedostačujících prostorách. Nemůžeme splnit nutnou podmínku bezbariérovosti, což nám vyčítají i maminky s kočárky. Přitom se rok od roku zvyšuje počet čtenářů a knihovna pořádá desítky kulturních a vzdělávacích akcí pro mládež i pro dospělé. Na náměstí máme vedle podloubí budovu, která je šestý rok prázdná. Rádi bychom ji zrekonstruovali nejen pro potřeby knihovny, ale také bychom tam chtěli zřídit další prostory, které ve městě chybí, jako jsou přednáškové místnosti. Máme tady obrovský zájem lidí o univerzitu 3. věku. Bylo by to kulturní zázemí nejen pro knihovnu, ale i pro rozvoj činnosti dalších spolků. Chtěla bych, abychom se se zastupitelstvem dohodli a eventuálně připravili projektovou dokumentaci. Je to záležitost 60 až 80 milionů korun a bohužel dotace také neexistují. Museli bychom to hradit ze svého, ale myslím si, že jsme schopni i z vlastních prostředků rozložením do dvou až tří let tuto rekonstrukci provést.

Denně jako starostka řešíte spoustu věcí. Dokážete si představit, že za necelé čtyři roky už tohle všechno budete sledovat jenom zpovzdálí?
Budu muset. Ale neumím si představit, že z toho ze dne na den vypadnu. Hrozně rychle to utíká, ten čas ani nevnímám. Není možné, že už je to dvacet let. Když o tom teď přemýšlím, říkám si, že bych z toho nechtěla vypadnout úplně, třeba bych chtěla zůstat alespoň v zastupitelstvu. Tím, že už to dělám dvacet let, se nikdy nestane, že bych přestala mít zájem o to, co se v Přelouči děje.

Čemu byste se pak chtěla věnovat?
Hrozně ráda bych cestovala a četla. Byla jsem zvyklá přečíst mraky knih, teď mám doma směrnice, rozvojové plány, časopis Veřejná správa a podobně.

Irena Burešová
Vystudovala střední ekonomickou školu, komunisté jí však neumožnili studovat dál. Až později absolvovala bakalářské studium Vysoké školy finanční a správní v Praze, na magisterské nepokračovala ze zdravotních důvodů. Pracovala jako vedoucí ekonomického úseku, po převratu vydražila obchod s drogerií a věnovala se podnikání. Starostkou Přelouče je od roku 1998.