Podle nasbíraných dat ze všech 14 krajských hygienických stanic bylo od loňského května do konce letošního března provedeno po celé republice zhruba 11 tisíc kontrol provozoven stravovacích služeb. Zatímco v jiných krajích padaly pokuty, v Pardubickém na peněžní sankce nedošlo. Provedeno bylo přes 400 kontrol, zjištěné závady se týkaly jen značení a provozovatelé je ihned odstranili.

Průměrná výše pokuty v republice byla přes sedm set korun, v sousedním Královéhradeckém kraji pak činila přes 2 tisíce korun. „To skutečně nejsou sumy, které by měly podnikatele položit. Celkový rozsah kontrol a objem penalizací považuji za přiměřený,“ okomentoval činnost hygieniků Jaroslav Malý, lékař, vysokoškolský pedagog a senátor. Jeho tým mapoval zkušenosti s dodržováním protikuřáckého zákona. A podle průzkumu zákon nese ovoce.

„Lidem, kteří se rozhodli přestat kouřit, se dostává podpory. Na drtivé většině veřejných míst se skutečně nekouří,“ uvedl senátor. Zaznamenal také zvýšený zájem o služby odvykacích poraden.

Vyšší zájem o léčbu

Ten potvrzuje i vedoucí Centra pro závislé na tabáku v Pardubicích Jana Nedbalová. „Zvýšený zájem o terapii jsme zaznamenali již v době, kdy se o zákonu teprve začalo veřejně diskutovat. Měli jsme najednou o padesát procent klientů více. Naše objednací doba na první návštěvu klienta na terapii byla až dva měsíce. Rok 2017 byl v pardubické poradně svou návštěvností skutečně historicky rekordní,“ řekla. Klienti jsou i po skončení kouření ještě 6 měsíců i rok ohroženi recidivou. K návratu do starých kolejí může čerstvého nekuřáka dovést stres nebo zakouřené prostředí, v němž tráví čas s přáteli - kuřáky. „Pomoci by mohly i pojišťovny. Zatímco některá svého klienta v léčbě podpoří 500 korunami, jiná čtyřmi tisíci,“ dodala Jana Nedbalová.

Mezery v zákoně

Po roce kontrol se hygienici shodují například na potřebě v zákoně přesněji definovat vnitřní prostor provozovny a vyjmout z výjimek takzvané dočasné stavby. Provozovatelé často obcházejí zákon tím, že si nechávají provozovny zkolaudovat jako dočasné stavby, aby se tam kouřit smělo. Jako problematická se ukázala také povinnost provozovatele vyzvat člověka, který kouří, aby přestal nebo odešel. „Chytrý“ provozovatel sdělí, že kuřáka vyzval, a on neuposlechl. Obcházením zákona jsou podle hygieniků také soukromé kuřácké kluby. Pokud provozovatel svůj podnik odhlásí ze živnostenského rejstříku a ukončí podnikatelskou činnost, je také prakticky nekontrolovatelný. Opakovaně se kontroloři také setkávali s mylnou domněnkou, že se po „zavíračce“ v restauraci kouřit může.