Východočeské muzeum (VČM) a Východočeská galerie (VČG) v Pardubicích přichystaly na včerejší den společnou akci s názvem Zámek známý neznámý. Veřejnosti se otevřely běžně nepřístupné prostory.

„Návštěvníkům jsme nabídli možnost nahlédnout do běžně nepřístupných prostor. Zpřístupnili jsme hlásku, depozitáře, ale také legendární protiletecký kryt z padesátých let minulého století,“ vysvětlila Jitka Rychlíková, ředitelka Východočeského muzea v Pardubicích.

Muzeum v Pardubicích dále lákalo návštěvníky na otevření nejhlubšího depozitáře, pod nímž se nacházejí dochované základy původní vodní tvrze, a galerie nabídla komentovanou prohlídku výstavy České umění přelomu 19. a 20. století.

Kryt je opředen řadou historek

Právě protiletecký kryt, o jehož existenci velká část Pardubáků nemá ani tušení, byl hlavním tahákem akce.
„O krytu se traduje i množství fantastických historek. Jedna taková do něj třeba umístila tajnou nemocnici pro vysoce postavené komunistické činitele,“ řekla s úsměvem Rychlíková.

Kryt vznikal v padesátých letech 20. století, nebyl hlouben hornickým způsobem, ale prakticky vestavěn do tělesa valu po odtěžení hlíny. „Bližší datace bohužel není známá, ačkoli mezi lidmi kolují domněnky, že mohl vznikat už za 2. světové války. Pro tuto informaci však není jediný důkaz,“ sdělila Rychlíková.

Centrum tehdejší protiletecké obrany (tzv. Luftschutz) bylo jinde. Na zámku sice tehdy kryty byly, nicméně ve sklepeních hlavní zámecké budovy. Tyto kryty definitivně zmizely v 90. letech při rekonstrukci zámecké budovy.

Stavba podléhající vysokému stupni utajení neměla sloužit k protiletecké, protichemické či protiradiační ochraně civilního obyvatelstva, ale byla budována jako velitelské stanoviště Civilní obrany, jakýsi štáb, jenž měl v případě ohrožení řídit činnost ve městě.

Kapacita krytu byla několik desítek lidí. „Podle informací uvedených na tabulkách filtroventilačního zařízení mohlo být v krytu krátkodobě až 120 osob. Pro obyvatele krytu byla vybudována strohá sociální zařízení, sprchy a vojenská lůžka-kavalce,“ popsala ředitelka VČM Jitka Rychlíková.

Dnes působí spíše jako skanzen

Důležité bylo vlastní zásobování pitnou volbou, a tak měl kryt svou studnu. Vytápění zde sice nebylo, ale i tak je tu stabilní teplota mezi deseti až patnácti stupni. „Vybavení krytu telefonem a dálnopisem bylo v době vzniku velmi moderní a dodnes je v provozuschopném stavu. Po celou totalitní éru byl kryt udržován, ale nenašly se nějaké zásadní známky modernizace, takže dnes působí spíše jako skanzen,“ konstatovala Jitka Rychlíková.

Kromě krytu byly včera zpřístupněny i poklady z depozitářů. Muzeum má ve svých sbírkách na 800 tisíc exponátů z různých oblastí lidského poznání. Navštívit tak bylo možné třeba archeologické, textilní, zoologické či etnografické depozitáře.

Galerie nabídla zdarma komentovanou prohlídku výstavy České umění přelomu 19. a 20. století. Výstava je rozdělena na tři části – figurální, krajinářskou a grafickou, a připomíná výtvarné tendence a směry, které se formovaly na přelomu 19. a 20. století. Téměř všichni autoři se vyrovnávali s impresionismem, s technikou malby v plenéru a novými náměty, které se v této souvislosti objevily.

Dalším obsahovým okruhem je proměna tradičních alegorických postav v symboly, symbolistní tematika a její doznívání v průběhu první poloviny 20. století.

Ucelený a výjimečný soubor představuje tvorbu významných českých grafiků. Většina z nich si záhy osvojila moderní grafické techniky a postupy. Čeští tvůrci byli v kontaktu s významnými evropskými umělci a uměleckými centry. Výtvarnou a pedagogickou prací výrazně ovlivnili podobu české moderní grafiky.

Monika Suchá