Do školních lavic včera usedla řada prvňáčků. I když se svého prvního dne ve škole báli, většina z nich se na něj těšila.
Žáky 1. A Základní školy Štefánikova v Pardubicích přivítala paní učitelka Jana Šťastná a vysvětlila jim, co se spolu naučí.

Děti se chlubily, co všechno už umí, a chodily ukazovat písmenka. B a D se jim sice trochu pletlo, ale jinak učitelku příjemně překvapily.
Školáčci se hned zajímali, jestli už se zítra budou učit. „Jen trošičku,“ odpověděla jim učitelka Jana Šťastná.

„Do školy jsem se těšila hodně, hlavně na to, že se naučím psát a také číst. Umím už počítat do sta. Ničeho jsem se ve škole nebála. Už jsem se koukala i do učebnic, ale teď jsem si je schovala do batohu,“ prozradila Nikola Sedláčková.

„Počítat už umím. Naučil jsem se to sám a ani nevím, do kolika. Takže se nejvíce těším, až se naučím ještě číst a psát,“ řekl Jonáš Stejskal z 1.A ZŠ Štefánikova.

Bojím se jen pětek, prozradila malá školačka Katarina

„Do školy jsem se těšila hodně, hlavně na to, až se naučím číst a psát. Počítat už umím, ale jen trochu. Dokážu napočítat do šesti,“ uvedla Aneta Kristková z 1.A Základní školy Štefánikova.

Děti se kromě učení těšily i na nové kamarády. Některé z nich už ale znaly z mateřských škol.
„Mám tady vedle sebe kamaráda ze školky a už dávno jsme se dohodli, že spolu budeme sedět. Kamarádku mám i ve vedlejší třídě, v 1.C,“ prozradila Anetka.

Ta už se trochu naučila číst i ve školce. „Umím přečíst slova jako les nebo třeba pes. Takovéhle lehké věci už umím,“ pochlubila se Anetka.
„Do učebnic jsem se ještě nedívala a docela se na to těším. Ale taky se trochu bojím. Z paní učitelky ale strach nemám, je taková příjemná. Původně jsem měla jít do céčka, ale maminka to zrušila a šla jsem do áčka, protože v céčku je přísnější paní učitelka,“ vysvětlila Anetka Kristková.
„Nejvíce jsem se těšila na cvičení, ale také, že se naučím číst a psát. Umím už trochu počítat. Ničeho se nebojím, jen pětek,“ prohlásila Katarina Vasilevová.

Z toho, že ji za pětky budou rodiče trestat, Katarina strach nemá. „Nosila je i moje sestra, která je teď ve druhé třídě. Rodiče jí jen řekli, ať se polepší,“ konstatovala.

Ne všichni prvňáčci se ale do školy těšili. V 1.A Základní škole Štefánikova se přihlásili hned čtyři, kterým se do školy vůbec nechtělo.
„Netěšila jsem se vůbec, ani na žádný předmět, ani na čtení a psaní. Jediné, na co jsem se těšila, bylo, že poznám nové kamarády,“ poznamenala jedna z nich, Barbora Nguyenová.
Příprava na školu? Pyžamový den i Šmoulové

Začátek školního roku znamená spoustu příprav. Zvláště pro prvňáčky, pro které je prvního září novinka snad úplně všechno. Jak se na vstup do školy připravovali ti, kteří do ní včera nastoupili úplně poprvé?

Například Adam Pečenka měl poslední srpen jako pyžamový den, který strávil u babičky.
„Včera mi taky domů přivezli nový psací stůl. Do školy se těším. Umím už úplně celou abecedu a počítat do dvou set,“ řekl nastupující žák třídy 1.A na pardubické Základní škole Benešovo náměstí.

Jeho kamarád Matouš Med den před nástupem do školy vyrazil do kina na Šmouly. „Do školy jsem si připravoval penál. Doplňoval jsem do poutek fixky,“ svěřil se Matouš.

Vstávání necvičili

Poslední z trojice Adam Štěpka měl také den před nástupem do školy důležitou povinnost. „Já jsem byl kupovat kytičku pro paní učitelku. Vybíral jsem si obaly na sešity. Pak jsem si připravoval školní tašku. Co jsme zatím doma moc neprocvičovali, je ranní vstávání,“ přiznal.
Všichni tři výtečníci nakonec i ve třídě zasedli co nejblíž sebe – do prvních lavic.

(len, sejk)