Prostřednictvímí měsíce queer historie se snaží tuto tématiku více přiblížit běžné veřejnosti, pomocí přednášek a prohlídek míst spojených s queer historií. Přednáška a výstava mladých umělců v Pardubicích v Klubu 29 v Divadle 29 se zaměřila na historické prameny z první poloviny 20. století.

V textech, které popisují tuto část historie, jsou zaznamenány dobové představy o homosexualitě a její kriminalizaci, vjemy soudobé veřejnosti, pocity a názory queer spisovatelů k tématům lásky, svobody a identity. „Homosexualita byla u nás až do roku 1961 trestná. Byla definována jako zločin smilstva proti přírodě,“ začala svou přednášku Denisa Vídeňská, která se zabývá historií queer lidí a hlavně lesbickou tématikou.

Důležitým byl ve 30. letech časopis Hlas, který ve svých textech bojoval za dekriminalizaci homosexuality, vyjadřoval se k otázkám lékařské vědy a poskytoval prostor pro články s homosexuální tématikou. Snažil se vybalancovat špatný obraz o queer lidech ve společnosti.

„V této době se hodně přemýšlelo nad tím, zda je homosexualita vrozená nebo získaná. Došli k závěru, že je vrozená, ale je to nemoc. Proto homosexuálové postupně ztratili titul kriminálníka, ale získali nový - a to psychicky nemocného člověka,“ popsala Vídeňská. Tento přístup vedl k tomu, že se mezi queer lidmi hojně prolínaly pocity paranoi, strachu a sebevražednosti.

Inspirace pro mladé umělce

Právě tato témata se stala inspirací pro vznik studentské výstavy s názvem „Na lásku se jich nikdo neptal.“ Denisa Vídeňská poskytla mladým umělcům ze Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí vybrané citace z historických textů s queer tématikou, podle kterých vytvořili vystavované obrazy.

Jeden z nich se jmenuje Paranoia a nakreslila ho Jana Zapletalová. Popsala, že prezentuje pocit, kdy si člověk není jistý, zda ho někdo neudá na policii za to, že miluje osobu stejného pohlaví. „Snažila jsem se znázornit to, že lidé měli neustálý strach, že je někdo sleduje a udá na policii,“ popsala svůj obraz na kterém je zobrazen muž – policajt, s kravatou z růžových korálků. Další dva obrazy nesou název Pod dohledem lékařů a ztvárňují to, že homosexualita byla prezentována jako nemoc. Jejich autorkou je Michaela Olivová. Součástí výstavy je i několik dalších děl, která znázorňují naději na šťastný konec, vzdor, smutek nebo intimitu. Obrazy si lidé mohou přijít zdarma prohlédnout až do konce srpna.

„Minulost queer lidí se píše obtížně. Byli po staletí vytěsňováni na okraj společnosti, dějepisectví i archivnictví. Přál bych si, aby se o překážkách, které museli queer lidé v minulosti překonávat, ale i o tom, že dokázali žít šťastné a naplněné životy, mohl a chtěl dozvědět každý. V tom může zkušenost queer lidí inspirovat kohokoli,“ řekl současný jednatel a člen správní rady ze Společnosti pro queer historii Ladislav Jackson.

Slovo queer je zastřešujícím termínem pro všechny lidi, kteří se neidentifikují jako heterosexuální (přitahuje je opačné pohlaví) nebo cisgender (jejich genderová identita odpovídá pohlaví, které jim bylo přiděleno při narození.). Označení tedy zahrnuje lidi s různými sexuálními orientacemi a genderovými identitami, jako jsou gayové, lesby, bisexuálové, transgender či nebinární osoby a další.