Česká republika - srdce Evropy. Tak už je po staletí nazývána naše malá země zasazená přesně do středu Starého kontinentu. Tato strategická poloha nás sice už odnepaměti stavěla do pozice obchodníků na křižovatce cest, ale také nás staví do nezáviděníhodné pozice ve středu mezi Východem a Západem. A pro příklad, že to není žádná legrace, nemusíme chodit daleko - radar.

Základnu, kterou nám Američané nabídli, abychom mohli potvrdit své „prozápadní“ spojenectví, a o které nechce Rusko a Čína ani slyšet. My však naopak slyšíme pouze výhrůžky z jedné strany a případné označení za nespolehlivého spojence ze strany druhé. Nebudeme si nic nalhávat, i když Studená válka už oficiálně před několika lety skončila, stále se za strojenými úsměvy politiků skrývá přátelství hřejivé jako sibiřské jitro.

A zatímco obě strany čekají na rozhodnutí, naši politici i občané se marně snaží přijít s nějakým přijatelným řešením, které by si neznepřátelilo ani jednu ze stranu. Jedná se především o jednání našich politických zastupitelů, protože názor obyvatel je v tuto chvíli již čistě druhořadá záležitost. Stačí se jen podívat na fakt, jak rychle politici vycouvali z veřejného referenda, které už po prvním předběžném výzkumu skončilo čistě antiradarově, a to buď čistě z principu nebo proto, že o základně není dostatek informací.

S druhým důvodem musím rozhodně souhlasit, protože jsem se osobně pokoušela zjistit nějaké ty střípky zpráv o připravované stavbě, ale bohužel… o tom, kde by stavba stála, pod čí správu by spadala či snad kdo by v jejím provozu mohl mít právo veta, není nikde ani nejmenší zmínky. Američané tvrdí, že detaily spolupráce sdělí až podle našeho rozhodnutí, a my čekáme na detaily, abychom se mohli objektivně rozhodnout. Takže opět slepá ulička, začarovaný kruh, z deště pod okap, prašť jako uhoď, říkejte si tomu, jak chcete - naše šance na vyváznutí z tohoto problému bez ztráty kytičky se rovnají bodu mrazu, ať už se rozhodneme, jak chceme…

 

Více informací najdete ZDE.