Po Mikuláši, v polovině ledna mezi svátky a teď zkraje února. Kdy je vlastně ideální termín pro pořádání akce Hrajeme spolu za Pardubice?
Obecně se termín hledá obtížně. Je potřeba sladit termínovky Komorní filharmonie Pardubice s našimi domácí zápasy dle rozpisu, termíny v Tipsport areně a plány hosta akce. Vždy hledáme termín od konce listopadu do začátku února. Ideální termín tedy je spíše relativní pojem.
USK, dvakrát Ostrava, nyní Olomouc.

Jaký je vlastně ideální soupeř pro pardubické basketbalisty, kterého si přibírají do projektu?
V zásadě si soupeře nevybíráme, protože víme, s kým hrajeme doma ve zmíněném období. No a podle koordinace s ostatními faktory se ukáže, na koho to vyjde. Možná by pro atraktivitu i návštěvnost byl přitažlivější Nymburk, případně krajský rival Svitavy. Nicméně pro nás je celý projekt postavený na jiných aspektech, než je jméno našeho protivníka.

Zatím jste všechny přizvané protivníky porazili. Jsou voleni podle toho, že jsou tzv. hratelní, že by bylo smutné prohrát při takové akci?
Určitě ne. Sport je krásný v tom, že nikdy nikoho nemůžete podcenit a nevíte dopředu výsledek. Ať jsou papírové předpoklady a sázkové kurzy jaké chtějí. Navíc když se moc kalkuluje, často to dopadne, jak člověk nechce. My jsme rádi, že naši soupeři jsou ochotni se zapojit. Musí totiž počítat s jinou přípravou před zápasem. Mám na mysli především kratší čas na rozcvičení. Za to jim vždy děkujeme a naopak máme pocit, že jsou právě rádi součástí akce. No a vítězství je sladké nejen při takovém projektu, ale vždy (úsměv). V tomto případě to umocní zážitek z celého odpoledne a možná je to taková pomyslná třešnička na dortu.

Jedná se o čtvrtý ročník akce. Když se něco opakuje, může to zevšednět. Nemáte strach, že to potká i tento projekt?
To je asi silné slovo. Strach mám z jiných věcí, ale rozumím otázce. Nabízí se to, nicméně vzhledem k tomu, že máme čtvrtý ročník a návštěvy jsou stále vysoké, tak to vypadá, že si akce našla své místo v oblibě obou táborů fanoušků. Myslím tím sportovních i hudebních. A co nás společně těší, objevuje i ty nové. Lidé o tom mluví a chtějí to vidět. Po zkušenostech s sebou berou přátele apod. Snažíme se samozřejmě také vždy o nějakou obměnu, ať již žánru či hosta.

Nebo je rok dost dlouhá doba na to, aby se člověk zase těšil na symbiózu sportu a hudby?
To je patrně u každého individuální. Myslím, že ať je to tak či tak, jedenkrát za rok je to ideální.
Po těch třech ročnících už můžete zasvěceně prohlásit: Chodí sportovní publikum na koncert, nebo příznivci vážné hudby na basketbal?
Ortodoxní fanoušci vážné hudby najednou objevili jiný svět. A to pro mě bylo největší překvapení. Od té doby slýchávám, proč bychom se měli dohadovat co je lepší. Jestli kultura nebo sport. Zkrátka, když je něco pěkného, proč si to neposlechnout, nebo se na to nepodívat. Oba světy jsou sice odlišné, ale když někdo něco umí, je to jedno v jaké oblasti. Navíc oboje je chlouba Pardubic.

Podařil se vám majstrštyk. Spojili jste kulturní a sportovní zážitky v jeden velký!
Ono se to i nabízí. Basketbalové utkání má oproti kultuře obrovskou výhodu. Kolikrát do posledních vteřin nevíte, jakým skončí výsledkem. Přesně to je přidaná hodnota sportovního zápasu. Kdežto při kulturní akci se jede podle scénáře nebo not. A tam očekáváte jen to, jestli to zahrajete dobře nebo špatně.

Vánoční koledy, bondovky, filmové písně. S čím se vytasíte letos?
Letos jsme vsadili na zajímavou umělkyni. Velmi uznávanou v českém hudebním světě. Nejen pro to jak zpívá, ale i jak obecně vystupuje. Její charismatická zpěvačka Dasha a skvělí Pajky Pajk. Vše s doprovodem naší luxusní Komorní filharmonie Pardubice.

Neodmyslitelnou součástí projektu je charita. Koho jste vybrali letos a proč?
Ano, tento přesah nás strašně moc těší a vždy se snažíme vybrat někoho z nás, tedy z Pardubic. Proč, to je u těchto příběhů dopředu jasné, aby ten osud co nejlépe zvládli. Letos to je Adámek, jeho příběh je velmi silný a on i jeho rodiče potřebují velkou podporu. My kromě finanční částky z akce, chceme upozornit na tento příběh, který se může stát komukoli. Budeme rádi, pokud i mimo tento projekt lidé s dobrým srdcem a empatií přispějí.

Teď si trochu „zakvízujeme“. Co vás jako první napadne při zmínění čísla 4850?
Že se k těm číslům pomalu věkově sunu (rozesměje se). Ne vážně. Moc dobře to číslo známe. Vyjadřuje dosavadní nejvyšší návštěvu na basketbalovém utkání v české lize. No a toto číslo nám neříká pane. My bychom rádi číslo, které bude vyšší a bude nám pane říkat.

Je ve vašich silách v sobotu tuto diváckou metu pokořit?
Jak stárnu, tak to vnímám jako čím dál méně podstatnou věc, jelikož ta akce není o číslu. Na druhou stranu jak jsem psal, rádi bychom měli rekord v Pardubicích. My tady rádi překonáváme a zvedáme výzvy (úsměv).

Co jste pro to udělali?
Spolu s Komorní filharmonií Pardubice pro to děláme celý rok, co můžeme. Snažíme se připravovat poctivé akce. Kvalitní, zajímavé, pracujeme co nejlépe s fanoušky. Na tuto akci spojujeme síly a vzniká i speciální mediální kampaň. Tímto prosím za všechny aktéry přijměte srdečné pozvání. Uděláme vše, ať jste opět spokojeni. Pardubice se umí bavit.

Vy se zatím můžete pochlubit nejvyšší diváckou účastí v lednu 2016. Do Tipsport areny dorazilo na druhý ročník 4460 diváků. Proč se vloni zastavila stoupající tendence?
Těch faktorů může být mnoho: termín, počasí. Vše má v životě nějaký průběh, většinou ve tvaru sinusoidy. Nepřikládám tomu velkou vypovídající hodnotu. Koukáme dopředu a vnímáme hlavně pocity po akci a hodnocení lidí.

Vůbec cifra cca 12.500 diváků za tři ročníky je velmi solidní počin. Jak to hodnotíte?
Souhlasím a jsme za to vděčni. Vždyť pro lidi to všichni děláme. Ještě jednou všem moc děkujeme. Žijeme tu s vámi a Hrajeme spolu za Pardubice.