S jedním z předních českých režisérů a dramatiků Martinem Františákem si Východočeské divadlo domlouvalo hostování už spoustu let. Nakonec se pardubický soubor dočkal, Martin Františák zde nastudoval hru Don Juan se vrací z války vynikajícího dramatika Ödöna von Horvátha. Premiéru má v sobotu 4. května.

Dramatik Ödön von Horváth není na českých jevištích moc často uváděn. Vybral jste si jeho hru k inscenování vy, nebo šlo o nabídku místní dramaturgie?

Hru přinesla dramaturgyně Jana Pithartová. Byla jednou v kolekci možných titulů a přiznám se, že mě od prvního přečtení uhranula.

Čím vás hra Don Juan se vrací z války zaujala?

Krásným jazykem. Silným, pevným a jednoduchým. A také lidským pochopením pro věci lásky v době inflačních a jiných krizí. Je to brilantní kus, hraný po celém světě.

Horváth hru napsal v roce 1936. Čím je dnes stále aktuální?

Horváth je básník i dramatik, ale také je skvělý v chápání lidské blbosti. Nahlíží na rozpad monarchie také s haškovským humorem a vedle toho s pochopením pro jistou ztracenost postav v dějinném kolotoči. A to je velice přítomné.

Jak nakládáte s archetypální postavou Dona Juana? Je to ten známý svůdce, nebo jeho charakter posouváte jiným směrem?

Je třeba říci, že pracujeme s Juanem Ödöna von Horvátha. K této postavě se vyjadřovaly generace literátů, včetně třeba kontroverzního spisovatele Petera Handkeho. Juan zažil hrůzu války, vrací se domů a hledá svou dívku, kterou si zbožštil. Ona mu však neodpovídá a on tak trochu zuří a skládá si tento ideál z mnoha jiných žen. To je zrcadlení světa jako od Felliniho.

Hlavní postava se vrací do válkou poničené země. Propisuje se do vašeho pojetí, že po mnoha letech zuří válka jen kousek od českých hranic?

Už jen slovo válka rezonuje. A to bohudík nepociťujeme tuto vykloubenou situaci světa na vlastní kůži se všemi reálnými jevy. Svět, ve kterém válkou padne řád, je prostě mrtvý a plný smrti. Bez možnosti hry. A svět po válce je plný vdov a osiřelých dcer - a také tunelářů, inflačních hyen a Donů Juanů.

MARTIN FRANTIŠÁK se narodil 5. března 1974 ve Valašském Meziříčí. Vystudoval Divadelní fakultu brněnské JAMU. Jeho profesní začátky jsou spojeny se studiem Marta, zlínským divadlem Mandragora, HaDivadlem… A také s Divadelním souborem Jana Honsy v Karolince. Pro něj napsal divadelní hru Doma, kterou pak v roce 2007 uvedlo také Národní divadlo v Praze. Pět let nato se na první českou scénu dostala i jeho hra Karla. V loňském roce se v ND představil inscenací Naši furianti jako režisér. Na jeho profesní mapě je řada divadel po celé republice. V posledních dvanácti letech opakovaně působí v Divadle na Vinohradech, kde inscenoval Měsíc pro smolaře, Její pastorkyni a Konec masopustu. Napsal několik původních divadelních a rozhlasových her a řadu dramatizací. Od roku 2019 je uměleckým šéfem Švandova divadla na Smíchově. Zdroj: VČD