Chvojka, který později používal druhé, vlastenecké jméno Častoslav, se narodil 8. února 1850 v semínském domě č. p. 46 jako první z třinácti dětí. Pocházel ze starého rytířského rodu, jenž ovšem v průběhu staletí přišel jak o svůj majetek, tak o dokumenty potvrzující jeho původ. Mladý Čeněk vychodil základní školu v Kladrubech nad Labem, poté studoval střední školy v Chrudimi a v Praze. Již v té době se zajímal o pradávnou historii a archeologii, zejména slovanskou.

V Praze se setkal s rodinou ruského šlechtice Alexandrovova, která se tam zastavila na cestě z Paříže. A co se nestalo, Chvojka se zakoukal do šlechtické dcerušky a odjel s rodinou do Kyjeva. Ze svatby však bohužel sešlo: příčinou byla vážná duševní porucha Chvojkovy vyvolené. Mladý Čech ale ve městě na Dněpru zůstal, vyučoval na tamějšímu gymnáziu němčinu a malování. Poté přesedlal na zemědělství, v němž díky svému novátorství a vynalézavosti dosáhl značných úspěchů, začal například pěstovat kolem Kyjeva chmel, který dodával do nově vznikajících ukrajinských pivovarů, kde vařili pivo čeští sládci. Své agronomické výsledky dokonce prezentoval na mezinárodní výstavě v Paříži, o zemědělství vydal také dvě knihy.

I když se Chvojkovi na polích dařilo, ozvala se v něm dávná záliba: historie a archeologie. A houževnatý Čech se pustil do bádání tehdy archeologicky prakticky netknutého ukrajinského území. A přišly úspěchy: objev tripolijské kultury, vykopávky na pohřebištích popelnicové kultury zarubynecko-čerňachovského typu, dva roky pracoval na výzkumech v jím nalezeném objektu starého kyjevského hradu a pohanského chrámu, velkou popularitu si získal objevem a archeologickým průzkumem sídla knížete Vladimíra v Kyjevě a prvních křesťanských chrámů na Rusi v Bilhorodě.

Z vykopávek pocházelo velké množství materiálu, které by bylo záhodno uložit a ty nejlepší ukázat veřejnosti, proto podnítil Vikentij Vjačeslavovyč Chvojko, jak si rodák ze Semína na Ukrajině říkal, založení kyjevského muzea, jehož prvním kustodem se stal on sám. Chvojku si považovala celá evropská archeologická obec, zvala ho na různé akademické debaty, ale činorodý Chvojka byl oddán své práci na vykopávkách a v muzeu a zůstal na Ukrajině.

Ani na cestu do vlasti, na kterou často vzpomínal, se mu čas nepodařilo najít. Těžká práce na vykopávkách v ukrajinských stepích se podepsala na Chvojkově zdraví, po těžké chorobě zemřel 2. listopadu 1914, pohřben byl na kyjevském katolickém hřbitově – Bajkově kladovyšči.

Zatímco v Česku je dnes prakticky neznámý, na Ukrajině si jej dodnes váží. Je považován za zakladatele ukrajinské archeologie, v Kyjevě má památník a ulici a v roce 2000 vydala ukrajinská národní banka pamětní minci s Chvojkovou podobiznou. Na místě, kde stával Chvojkův rodný dům, je v Semíně umístěna pamětní deska. 

Jak Chvojka vzpomínal na vykopávky

„Jsem opálen jako cikán … celá líce jako by byla osmažená, kůže se z nich mně odlupuje a pocit, jak by ona v ohni byla. Bezkonečná step, země černá jako uhel, slunce praží, sto lidí širokými lopatami vyhazuje zem, která jest jak ňuchatelný tabák, vyzvedávaje ji z výkopu. Přitom vichřice v stepi ustavičně v své činnosti, pot z obličeje se leje, na něho padá množství černého prachu a nehledě k tomu při pracovníkách (dělníkách) musíš stále státi, dávaje jim příkazy, jak kopati, v kterou stranu neb v hlubinu, musíš hleděti ustavičně za všemi, hlavně maje zřetel k tomu, aby stěna země jich nezasypala, aneb by některý předmět nebyl poškozen. Pracuje se od 4 hodin ráno do 8 hodin večera.“

Z knihy Karla Sklenáře Z Čech až do Pompejí, upraveno

Jaroslav Praisler