Cíl pro dnešní den: Pardubice, 24. 8. 1944. Takový je název knihy Jiřího a Ondřeje Soukupa (na snímku), jejíž křest se uskutečnil v knihkupectví Mozaika na pardubickém vlakovém nádraží. A o co vlastně šlo?
O publikaci, která v originálních obrazech zachycuje jeden ze tří spojeneckých leteckých náletů na Pardubice za druhé světové války.

Konkrétně ten, který se odehrál 24. srpna po poledni. Provedlo ho americké spojenecké letectvo. Zasáhlo rafinerii v Pardubicích, civilní domy a především pardubické nádraží i nedaleký cukrovar. O život přišlo 213 lidí.
„Kniha v pětadvaceti obrazech přibližuje jednotlivé fáze celého osudného dne z pohledu pilotů spojeneckých letadel," konstatoval Jiří Soukup.

Přes dva roky práce

Práce na knize trvala podle jeho slov dva a půl roku. „Vše je znázorněno věrně podle ověřených faktů a vzpomínek letců," sdělil starší z rodinného tandemu autorů publikace, otec Ondřeje, Jiří.
Na slavnostní křest knihy zavítali i dva pamětníci spojeneckých náletů Radovan Brož a Jaroslav Janda.

„Byli jsme na dovolené a do Pardubic se vraceli 23. srpna 1944. Den poté se odehrál nálet, o kterém pojednává nová kniha Jiřího a Ondřeje Soukupa," líčil pamětník pardubických náletů Radovan Brož.
„Zažil jsem je jako osmiletý kluk. Než došlo k tomu prvnímu, nebrali jsme válku zase až tak vážně, spíše jako legraci," přiznal pardubický pamětník.
„Jenže pak jsme s bratrem viděli ulici srovnanou se zemí," dodal Radovan Brož.

Srpnový nálet na Pardubice nezasáhl pouze do života obyvatel města. Narušena byla i tenisová Juniorka.
„Vzpomínám si, že v době náletu se hrál jeden z tenisových zápasů. Když se rozhoukaly sirény, všichni běželi do krytu pod zámeckými valy. Po ukončení náletu pak ti hráči, kteří zrovna nehráli, pomáhali při odklízení trosek a vyprošťování raněných. Bylo však přerušeno železniční spojení, a tak museli vyřazení účastníci turnaje jít do Hradce Králové na vlak pěšky," pokračoval pamětník.

Pražské nálety si velmi dobře vybavil Jaroslav Janda, bývalý pilot, dnes předseda Sdružení Aviatické pouti.
„Tenkrát mi bylo třináct let a bydlel jsem s rodiči v Praze. Velmi výrazné vzpomínky mám na nálet ze 14. února roku 1945. Tehdy nám letecká puma dopadla jen metr od našeho domu. Veškeré zařízení našeho bytu bylo zdemolováno," líčil Jaroslav Janda.

Strachy prý řval

„Přišel jsem ze školy a maminka mi zrovna chystala oběd. Táta byl po noční šichtě, když vtom jsme uslyšeli tlumené rány. Poznali jsme, že jde o nálety. Táta mě rychle schoval v kuchyni za roh. Najednou do místnosti začaly létat cihly a hlína. Strachy jsem řval, myslel jsem si, že se zblázním. Jak skončily, tak jsem si vydechl. Tehdy jsem zjistil, jak hrozná může být válka," přiznal se Jaroslav Janda, který se pak paradoxně stal letcem a v případě potřeby by měl být právě tím, kdo by bombardoval…