Jak stará je Zelená brána?
Pravděpodobně už kolem roku 1340 měly Pardubice jako středověké městečko opevnění. Jelikož ale pro toto tvrzení nemáme oporu v písemných pramenech, jedná se pouze o hypotézu. První dokumenty jsou až z doby kolem roku 1491, kdy město získali Pernštejnové. Udávají, že po velkém požáru roku 1507 vznikla brána, které se tehdy říkalo Pražská. V první etapě byla vystavena do výše asi 18 metrů, měla také předbraní s padacím mostem, po požáru v roce 1538 byla navýšena o dalších 13 metrů.

Bran bylo ale v Pardubicích více…
Na Příhrádku je Labská brána a na Bělobranském náměstí byla Bílá. Zhruba od 19. století však úzký průjezd v branách způsoboval problémy formanským vozům, které zde často uvízly, a proto formani požadovali stržení bran. Ve 30. letech 19. století se uskutečnilo jednání a Bílá brána byla na základě těchto tlaků zbořena, ale Zelená brána nebyla doporučena ke zbourání. Došlo k osekání ostění, aby se zvětšil průjezd. Ostění brány, které se uchovalo, je tedy neúplné. Bourání bran bylo celkem běžným jevem, v Hradci Králové byla kvůli tlakům formanů stržena Mýtská a Pražská brána. Pardubice si tu svou uchránily.

Podle historických pramenů byla brána omítnutá. Bylo to tak od úplného počátku?
Ano, omítek byla zbavena až v roce 1912. Tehdy to byl velmi kritizovaný počin místního architekta Bóži Dvořáka, který je nechal otlouct a prezentoval zdivo, které nebylo určené k prezentování.

Co přispívá ke zhoršování technického stavu brány?
Na tak vysokou věž velmi působí rozmary počasí. Věžové těleso dostává teplotní šoky, protože zdivo je velmi masivní – o šíři několika metrů. V létě zůstává jádro zdiva i interiér chladný, zatímco líc se rozpálí. Dochází tak k teplotnímu pnutí a kvůli roztažnosti také ke statickým poruchám. Rovněž na ni působí deště, které jsou v Pardubicích často kyselé. V pramenech se uvádí, že v 17. století do ní uhodil blesk. Poté se v místech okenních otvorů objevily trhliny. Ty se mohou rozšiřovat i kvůli změně vodního režimu v podloží. Brána je zřejmě založena na nestejnoměrném terénu, a i když by měla být za stovky let stabilizovaná, ve chvíli, kdy se mírně změní vodní režim, může to vyvolat statické poruchy.

Měla by tedy brána být omítnutá?
Měla by být omítnutá jednak z historického hlediska, jednak ze stavebně technického. Je to pro ni vhodnější, protože omítka tlumí teplotní rozdíly a chrání zdivo.

Druhou možností, jak bránu chránit, je konzervace. Jak by probíhala?
Kdyby se dělala konzervace stávajícího stavu, tak bychom museli vyměnit dožívající kameny, kterým hrozí rozpad. Z důvodu ochrany zdiva před působením dešťů by bylo nutné provést hydrofobizaci, aby bylo zdivo chráněno proti nasáknutí. Ta by měla být opakována asi jednou za pět let. Dále by bylo nutno odstranit cementové spárování a udělat spáry z měkčí maltoviny, která by na teplotní rozdíly reagovala shodně se zdivem.

Tato úprava by zdivo před teplotními rozdíly neochránila?
Nikoliv, zdivo brány tvoří metamorfovaný čedič tmavé barvy, který se v létě značně rozpálí, takže do sebe nabírá teplo a způsobuje roztažnost.

Je možné, že v případě nicnedělání bychom si v budoucnu nemohli prohlédnout Pardubice z ochozu Zelené brány?
Pokud by po opravě město rezignovalo na opakovanou údržbu, která je nutná u omítek i u konzervační metody, tak by hrozila destrukce. Z hlediska životnosti je ale pro bránu šetrnější omítka, která tlumí teplotní rozdíly a zbrzdí rozdílnou roztažnost ve zdivu.

Jaká omítka by bránu ochránila?
Složení omítek by se volilo na základě odtrhových zkoušek. Jejich charakter i barevnost by měly být jednotné s předbraním, jak tomu historicky bylo.

Je dobře, že o osudu Zelené brány rozhoduje veřejnost?
Je dobře, že veřejnost o problému diskutuje. Avšak tato forma rozhodování je poměrně neobjektivní. Lidé by měli o něčem rozhodovat až v momentě, kdy budou seznámeni se všemi aspekty a nebudou na problém nahlížet pouze z estetického hlediska. Estetický náhled veřejnosti je pouze jedním z hodnotících kritérií.