ROZHOVOR: S rouškami se neslyšící nedomluví, říká konzultantka Tichého světa

V Tichém světě pracuji pátým rokem jako konzultantka a lektorka znakového jazyka. Poskytujeme podporu osobám se sluchovým postižením při vyřizování různých žádostí o příspěvky například na kompenzační pomůcky a také poradenství jak postupovat při řešení ztráty sluchu nebo podporu při řešení životních událostí klienta. Vedle profese konzultantky učím český znakový jazyk v organizaci Tichý svět - chráněná pracoviště a na Univerzitě Pardubice. Moje práce je zároveň i mým koníčkem a posláním v jednom.

Pardubice uprchlíkům z Ukrajiny nabízejí byty i peníze do začátku

Pardubicko

Jsou ve znakovém jazyce i nějaká nářečí? A rozumí si znakovým jazykem i lidé z jiných zemí?

Termín znaková řeč se považuje za zastaralý a nepřesný, proto byl nahrazen termínem znakový jazyk, přesto je onen původní termín stále ve větším povědomí veřejnosti. Znakový jazyk je plnohodnotným jazykem, i když je vizuální a není verbální. Málokdo ví, že znakový jazyk má i svoje krajové zvláštnosti a není jazykem mezinárodním, což znamená, že lidé se sluchovým postižením jedné národnosti, si nerozumí s člověkem se stejným postižením, národnosti druhé.

Jak bylo náročné se naučit znakový jazyk? Jak dlouho vám to trvalo?

Ačkoli jsem se narodila do slyšící rodiny a mým primárním jazykem se stala mluvená řeč, znakový jazyk jsem si osvojila poměrně rychle. Z medicínského hlediska mám velmi těžkou nedoslýchavost. V komunikaci se slyšícími jsem nedoslýchavá a mluvím, ale v komunikaci s neslyšícími znakuji. Záleží na prostředí, kde se zrovna nacházím, a také na lidech, které zrovna kolem sebe mám. Jinak a lehčeji se učí znakový jazyk malé dítě, od jednotlivých znaků, které jsou pro něj rychle pochopitelné, pokud se narodilo do rodiny neslyšících. Jinak se učí dospělý člověk, který utrpěl náhlou ztrátu sluchu v důsledku nemoci či úrazu.

Neziskovka Tichý svět pomáhá překonávat bariéry v komunikaci

Pardubicko

Mohou se znakový jazyk naučit i slyšící lidé?

Znakový jazyk se učí také sociální a pedagogičtí pracovníci, kteří spolupracují s lidmi, kteří neslyší nebo mají sluchové postižení. V současné době se čím dál více lidí učí základům znakového jazyka, i když k tomu nejsou nuceni profesní orientací či přítomností neslyšícího člověka ve svém nejbližším okolí. Cesta to nebude snadná a nepůjde to lehce, ale pokud na jejím konci budete umět pozdravit, poděkovat, rozloučit se a vykouzlit přátelské gesto, potom věřte, že snaha nebyla marná a měla svůj význam. Český znakový jazyk se můžete učit jako samouk, ale daleko lepším řešením jsou kurzy českého znakového jazyka s rodilým mluvčím. Jednou z organizací, která pořádá takové kurzy, je Tichý svět - chráněné pracoviště.

Jaká je spolupráce s úřady?

Informace na webových stránkách státní správy nebo úřadů jsou ne vždy srozumitelné. Úředníci se někdy mylně domnívají, že lidé se sluchovým postižením rozumí bez problémů psanému textu v češtině. Není tomu tak. Písemná komunikace v češtině pro ně totiž často není úplně snadná. Není to o tom, že by češtinu neznali, ale složitá souvětí, dlouhé věty nebo třeba úřední jazyk jsou pro některé neslyšící už příliš obtížné a těžko se v nich orientují. Pokud potřebujete podepsat důležité dokumenty nebo smlouvy, je lepší mít s sebou tlumočníka. Zákon říká, že člověk se sluchovým postižením má právo mít u soudu či na úřadu zdarma tlumočníka.

Jaké další problémy neslyšící člověk na úřadech řeší?

Stává se, že úřednici posílají klienty se sluchovým postižením na nesprávná místa. Je to pak velká ztráta času, než se vůbec dostane k tomu, co potřebuje, nemá jistotu, zda má ty správné informace. Na druhou stranu potkáte úředníky, kteří umí základy znakového jazyka nebo jsou informovaní a znají zásady komunikace s osobami se sluchovým postižením. Na některých úřadech je komunikace hladká, dostanete to, kvůli čemu jste přišli. Někde to ale trvá hodiny, než získáte ty správné informace.

Znakový jazyk používá i mimiku a pohyby úst. Jak ji zvládají sluchově postižení lidé v dnešní době, kdy se na veřejných místech musí nosit roušky a ústa tak mají zakrytá?

Pokud má někdo roušku, tak neslyšící opravdu nemůže odezírat. S rouškami se nedomluví ani neslyšící mezi sebou, protože součástí znakového jazyka je i neverbální mimická složka a ta s rouškou není dobře vidět. Příkladem může být třeba znak „Eva“. Ten při určité artikulaci znamená „středa“ a při znamená „knedlík“. Jsou pohybem ruky stejné, ale záleží právě na mimice a artikulaci, které upřesňují význam toho znaku. Pro osoby narozené se sluchovou vadou je mateřským jazykem český znakový jazyk. Na rozdíl od češtiny je to jazyk vizuální, proto je třeba ho vidět. Důležité informace se k nim dostávají, ale bez mimiky nerozumí. Takže vítáme místa, kde jsou lidé ochotní vzít si štít, aby se chránili, ale zároveň jim na obličej bylo dobře vidět.

Jak fungovalo poskytování pomoci v covidové době a během lockdownu? Museli jste nějaké služby omezit?

Nemohli jsme se s klienty setkávat v takové míře, jak jsme byli zvyklí z let minulých. Poskytování sociálních služeb nám komplikovala různá omezení, ať už šlo o uzavření úřadů, časté změny jejich otvírací doby, prodlužování lhůt pro vyřízení různých žádostí, příspěvků, dávek. Klienti i konzultanti museli častokrát konzultovat online, ale ne vše lze u naší cílové skupiny takto zařídit.

Využívají neslyšící v dnešní době i online prostředí pro konzultace?

Myslím, že obecně u nás všech vzrostla gramotnost v oblasti informačních technologií. Počítače a telefony se staly našimi nejlepšími kamarády, protože nás dokážou spojit s okolním světem. Měli jsme a máme výhodu, že s našimi klienty komunikujeme online běžně a díky těmto zkušenostem to sociální službu nezastavilo. Naše tlumočnické služby poskytujeme převážně online formou, a to prostřednictvím Tiché linky a jsme rádi, že mohla naše Tichá linka pomoci klientům řešit složité životní situace.

Pardubická krajská reálka se stala centrem pro uprchlíky

Pardubicko

Jak by měl jednat člověk, který neumí znakový jazyk a potká člověka se sluchovým postižením, který ho třeba požádá o pomoc?

Na člověka se sluchovým postižením můžeme narazit nečekaně a zcela náhodně. Můžeme je potkat v práci, knihovně, obchodním centru, ve škole a podobně. Třeba nedoslýchaví lidé to mají někdy těžší než neslyšící znakující, protože nejsou na první pohled poznat, kochleární implantáty a sluchadla nejsou často vidět. Dokážou splynout s prostředím a také v něm obstát, ne však vždy a všude. Lidé kolikrát často nechápou, že i když dotyčná osoba s poruchou sluchu mluví, ne vždy všemu rozumí.

Na co je důležité myslet?

Je důležité se nejdříve dotyčného zeptat, jak by si to představoval on. Můžeme se ho třeba zkusit zeptat, jestli odezírá. V případě, že odezírá, tak můžeme pokračovat v komunikaci s tím, že budeme mluvit plynule, nebudeme výrazně přehánět artikulaci. Pokud řekne, že odezírat neumí, tak můžeme zkusit psát na papír. Doporučuji psát stručné jednoduché věty. Případně se dají využít různá gesta, mimika, ale i obrázky, v případě, že neumíme český znakový jazyk. Záleží opravdu na lidech. Když je někdo ochotný, sympatický, tak se s ním dá dobře komunikovat. Pokud neslyšící dá najevo, že něčemu nerozumí, tak je dobré, aby se snažil slyšící použít třeba nějaké synonymum, protože je možné, že neslyšící zrovna tohle slovo nezná. Nebo je možné využít třeba Google obrázek, protože moderní technologie v tomto mohou být velmi nápomocné.

Jak si člověk může uvědomit, že je s jeho sluchem něco v nepořádku? Na co si dát pozor?

Na 3. března připadá Světový den sluchu. V dnešní době dobře slyšet není samozřejmost. V případě postupné ztráty sluchu by měl člověk zpozornit tehdy, když si uvědomí, že častěji používá „co jsi říkal“, nebo „mluv více nahlas“ a zesiluje zvuk u TV nebo rádia. Dřív než člověk sám si toho obvykle všimne okolí. Je těžké to poznat a ještě těžší si to přiznat. Pokud máte potíže se sluchem, neváhejte se na nás obrátit.