Již skoro tři roky je KAROLÍNA BRENNEROVÁ, jedenatřicetiletá absolventka magisterského studia na škole University of Kent v Canteburry ve Velké Británii, která měla zkušenosti z působení v Evropské komisi ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, šéfkou Zastoupení Pardubického kraje v belgickém Bruselu.

Co všechno práce krajské „ambasadorky“ v Bruselu obnáší?

„Aktivity Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu bych rozdělila do čtyř skupin. Prioritou je být rychlou spojkou mezi Českou republikou, Pardubickým krajem a Bruselem. To je základ. Pak je třeba dobře reprezentovat Pardubický kraj a jeho zájmy. Snažíme se hodně pracovat také na tom, abychom mohli i po roce 2013 čerpat finanční prostředky z evropského rozpočtu. Sledujeme též různá evropská nařízení a mapujeme, jak se k nim staví různé instituce.“

S kým v Česku spolupracujete?

„Nejvíce spolupracujeme celkem logicky s Pardubickým krajem. Nezapomínáme ani na jeho města a obce, konzultujeme s nimi jejich projekty, vyhledáváme pro ně potenciální partnery z jiných zemí, případně je zapojujeme do společné prezentace na různých kulturních či společenských akcích. Těch se v Belgii koná po celý rok velká spousta. Proto se vždy snažíme, abychom nabídli něco mimořádného, jako byla třeba velmi úspěšná Czech Street Party, hudební přehlídka známých českých kapel, na níž se loni objevila vedle Banjo Bandu Ivana Mládka, skupiny Chinaski a zpěvačky Tonyi Graves i pardubická formace Ready Kirken. Velký ohlas měla také naše prezentace na dostizích ve Waregemu.“

Může se na vás s žádostí o pomoc obrátit i běžný občan?

„Určitě. Obraceli se na nás i podnikatelé, především když se potřebovali zorientovat, jak žádat o evropské dotace, nebo studenti, když chtěli získat informace o stážích v evropských institucích.“

Je to poměrně široký záběr činností. S jakým týmem lidí jej zvládáte?

„Na Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu pracuji sama, ale pomáhají mi stážisté. Několik měsíců jsem zde působila bez nich, takže to nebylo úplně jednoduché. Ale věděla jsem, do čeho jdu. Už při své předchozí pracovní zkušenosti ve Velké Británii jsem budovala firmu doslova na zelené louce. Proto jsem s tím neměla problém.“

Je podle vás reálné, aby hlas Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu byl slyšet?

„Určitě, ale je dobré, když se pro prosazení společné myšlenky spojíme s více partnery. V tomto směru funguje spolupráce s ostatními kraji z České republiky. Velmi silným partnerem pro nás je také německý region Bádensko-Württembersko.“

Co se dá dělat víc pro to, aby byl hlas Pardubického kraje v Bruselu slyšet ještě víc?

„Snažím se být aktivní, sbírat konkrétní náměty, kde bych mohla pomoct, upozorňovat na nové výzvy, které jsou vyhlašovány, nové možnosti získání finanční podpory. Konečné rozhodnutí, kam vrhnout síly, je pak na kraji.“

Myslíte si, že je šance na další čerpání finančních prostředků z evropských fondů?

„Domnívám se, že strukturální fondy budou zachovány. Otázkou je, v jaké podobě. I o tom nyní v Bruselu jednáme.“

Jste přesvědčena o tom, že Evropská unie kohoutky peněz do Česka a tedy i do Pardubického kraje po roce 2013 neuzavře?

„Věřím, že ne. Jen nás to bude asi stát více úsilí a práce.“

JAK TO VIDÍ TOMÁŠ DVOŘÁK: Žena, která ví, co chce. Je na správném místě

Vedoucí Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu Karolína Brennerová je mladá, zdravě sebevědomá a rázná žena. Když má někdo nebo ona sama nějaký problém, snaží se ho okamžitě vyřešit. Navíc má k sobě díky stážistům dobré posily, které makají a chtějí se od Karolíny něco přiučit. Vidí, že když budou odvádět dobře svou práci, může je to někam posunout. Karolína ví, co chce a dokáže si za tím jít. Kam přijde, tam je jí hned plno. Nesedí nikde tiše v koutě, ale debatuje, diskutuje, zajímá se a pak se z toho snaží něco „vytřískat“ pro dobrou věc. Je jasné, že to je těžké. Zatímco někteří jiní na to mají armádu lidí, ona je na to sama nebo může povolat do zbraně „pouze“ stážisty. Je to tvrdý boj, aby člověk dokázal něčemu pomoct, něco prosadit, zvláště když je z tak malé země a navíc „jen“ z regionu. Karolína si ale řekla, že to zkusí, a snaží se otevírat dveře tam, kam ji pustí. Některé dveře se jí podaří otevřít, ale vstoupit a dojednat to musí někdo jiný. Musí chtít i kraj, vědět, o co mu jde, jaké úkoly dát, že ona je tu pro něj, zastupuje jeho zájmy, měl by ji úkolovat. Bez práce to rozhodně nepůjde. Ale je dobře našlápnuto. A je fajn, že v Bruselu teď Pardubický kraj reprezentuje někdo, kdo ví, co chce, snaží se pro to něco dělat a má potřebný „drajv“. V tomto případě mám zkrátka pocit, že Karolína je ženou na správném místě.

ZAJÍMAVOST: Pro kraj v Belgii pracovala i mongolská stážistka

Pardubice/Brusel – Tříměsíční stáž v sídle Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu absolvovala i Nyamjargal Munkhbat. „Pocházím z Mongolska, ale už téměř deset let žiji v Česku. Trvalé bydliště mám v Pardubickém kraji. Začátky tady byly docela těžké. Rodiče bydlí v Jablonném nad Orlicí, což je menší město, které v té době nebylo tak zvyklé na cizince,“ uvedla Nyamjargal.

Pomohla i televize

„Za půl roku jsem si na způsob života v Česku zvykla. Byli jsme hozeni do vody. Chodili jsme tady do školy, ale neuměli jsme ani česky, ani anglicky. Štvalo mě, že nerozumíme, což byl obrovský impulz k tomu, abychom se jazyk rychle naučili. Hodně mi pomohla i televize,“ přiznala studentka vysoké školy, která už prý dnes přemýšlí v češtině. „Když na mě někdo začne mluvit mongolsky, v hlavě si to překládám do češtiny. Je to zvláštní. Dnes už se lépe vyjadřuji v češtině než v mongolštině, která je chudší na slovní zásobu,“ svěřila se.

„Přiznám se, že kontakt s mongolskou komunitou, která se jinak vyznačuje velkou soudržností, trochu ztrácím,“ podotkla vysokoškolačka, která chtěla stáží v Bruselu získat nové zkušenosti a také se trochu víc osamostatnit.

„Měla jsem velké štěstí, že jsem tuto stáž mohla absolvovat. Chtěla jsem jet za tetou, která žije v Bruselu, a objevila možnost praxe v sídle Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu. Napsala jsem trochu netradiční motivační dopis, kde jsem zdůraznila, že nejsem typická česká dívka a popsala v něm svůj dosavadní život. Po vítězství ve výběrovém řízení jsem během krátké doby musela absolvovat všechny zkoušky na vysoké škole, což byla docela makačka, ale dobře to dopadlo,“ zavzpomínala Nyamjargal.

Úsměvné reakce

„Jsem ráda, že jsem díky studijnímu programu Erasmus dostala příležitost se v Bruselu něco naučit. Výhodou bylo, že znám Pardubický kraj. Měla jsem radost, že mu alespoň trochu mohu nějak pomoci,“ podotkla stážistka, jejíž práce pro Zastoupení Pardubického kraje spočívala především v monitoringu a zpracovávání informací o Evropské unii s důrazem na regionální politiku.

„Ráda se obklopuji lidmi, kteří mě mohou posunout někam dál. Šéfka pardubického zastoupení Karolína Brennerová pro mě byla velkou inspirací. I přes svůj relativně mladý věk toho ve svém oboru hodně dokázala. A když jsem potřebovala s něčím poradit, vždycky mi podala pomocnou ruku,“ pravila Nyamjargal, která prý s adaptací v Bruselu neměla problém.

„Žije tu teta. Navíc jsem se do Belgie vydala s přítelem, který byl na pracovní stáži v jiné instituci. Někdy bylo úsměvné pozorovat reakce lidí, kteří přišli na zastoupení a viděli Asiatku. Nebyli si jisti, zda na mě mají mluvit česky či anglicky,“ usmála se.