Který z ročníků plochodrážního závodu Zlatá přilba na vás nejvíce zapůsobil? Případně který jiný sportovní okamžik vás v poslední době zasáhl, ať již pozitivně nebo negativně?
Během své novinářské kariéry jsem nevynechal žádný ročník tohoto závodu, než ten jediný. Loňský. Ten na mě proto zapůsobil nejvíce. Zlatou přilbu si totiž po dlouhých jednadvaceti letech nasadil krajan. Ve fotografii občas přijde promarněný okamžik…

Je pro vás větším potěšením zachytit jedinečnou a živou momentku, nebo spíš vytvořit snímek krajiny – místa, na které se můžete znova vrátit a znova s ním pracovat?
Když se při focení scházejí ty pravé synchrony – pohotovost fotografa, strhující děj, divotvorné světlo a další, je to pohlcující. Probouzí se vášeň. A ta pak nehledí, co se fotí. Té tepe srdce.

Jak žije senior
Vladislav Hlaváček se narodil nedaleko Hradce Králové, ale od roku 1989 žije v Pardubicích. Je velikým fandou legendárního plochodrážního závodu Zlatá přilba, viděl za svůj život již padesát ročníků. Dostal se dokonce i do propagačního oddělení závodu a psal o plochodrážním sportu do novin. Vlastní obdivuhodnou sbírku plochodrážních vest. „Mám jich kolem 250, třicet z nich jsou vesty mistrů světa,“ svěřil se Vladislav Hlaváček. Zapálení pro plochou dráhu se v jeho rodině dědí, propadl mu i synovec, který je dokonce plochodrážním rozhodčím, a už i jeho malý syn. „Jsem velice rád, že mám svou sbírku komu předat,“ dodal Vladislav Hlaváček.