„Chtěl po nás peníze. Když jsme mu řekli, že mu je už nemůžeme dávat, tak bylo zle. Jednou mě napadl takovým způsobem, že mi vylomil zub, taky po mně hodil cukřenku,“ pokračuje důchodce. Syna nakonec z domu vykázala policie, důchodci i jeho ženě pomohlo pardubické Intervenční centrum, které zaštiťuje SKP Centrum. Podobných příběhů jsou hromady, ne všechny ale mají stejný konec. Většina z nich zůstává skrytá a problém se nikdy nevyřeší.

„Nedá se říct, kolika lidí se to týká. Kdyby existovalo nějaké číslo, tak je to stejně jen špička ledovce, protože to není věc, kterou by se senioři chlubili. Ale děje se to ve větší míře, než si lidé myslí,“ říká Ladislav Tomášek z Bílého kruhu bezpečí. Podle SKP Centra vyjde najevo jen 16 procent případů.

Týrání seniorů nemusí být jen fyzické, má mnoho podob. „Může to být psychické nebo finanční násilí, kdy jsou lidé odstřiženi od finančních zdrojů, ale také sociální izolace,“ upřesňuje Tomášek. Spadá tam také ponižování nebo zesměšňování.

Agresory jsou většinou blízcí lidé, nejčastěji vlastní děti, s čímž se oběti těžko smiřují. „Často jsou to synové, kteří se vracejí k maminkám z nezdařených vztahů a mají frustraci ze života. Vztek a neštěstí si pak vybíjejí na svých rodičích,“ vysvětluje Iva Bandžuchová z SKP Centra.

Právě takové případy zůstávají často skryté, protože se senioři snaží svoje děti bránit. „Mají pocit, že jsou zodpovědní za výchovu těch dětí. Říkají si, co by tomu řekli lidé a přece jsem si nevychovala agresora. Je pro ně těžké se postavit vlastnímu dítěti,“ popisuje Bandžuchová s tím, že mají klienty, kterým je 80 let, jejichž děti jsou násilníci a jsou již také v důchodovém věku.

„Snacha mi vypravovala, že je na ni můj syn občas hrubý a že pije. Nevěřila jsem tomu. Pak se rozvedli a syn neměl kam jít. Přistěhoval si svoje věci a zpočátku mi pomáhal. Pak začal pít, nepracoval, peníze mi nedával. Když se opil, byl strašně agresivní. Celé noci jsem probrečela, ale styděla jsem se o tom někomu říct,“ líčí svůj příběh seniorka, která se před synem schovávala ve sklepě.

MOHOU SE PORADIT ANONYMNĚ

„Člověk to nejdříve musí přiznat sám sobě. Když se mu to povede, je na nejlepší cestě, aby to řešil,“ říká Tomášek. V naléhavých případech se lidé mohou obrátit na policii, která agresora vykáže z domu. Poradit se mohou také v SKP Centru, Bílém kruhu bezpečí či Probační a mediační službě, kde jim pomohou proškolení odborníci.

„Lidé mohou přijít anonymně říct, co se u nich doma děje, a my jim poradíme, jak danou situaci řešit,“ uvádí Bandžuchová a zmiňuje případ, který řešili na Svitavsku. „Násilníkovi byl dán darem dům, po jeho třetím vykázání se podařilo přes právníky dům vrátit,“ dodává.

Lidé se mohou obracet i na telefonické linky jako Senior telefon nebo Linka seniorů, která letos přijala již 162 hovorů, které se týkaly domácího násilí. Loni jich bylo 414, v roce 2017 jich operátoři přijali 278. „Pracovník poskytne volajícímu prostor svěřit se s tíživým tématem, aby získal podporu ve vlastní cestě hledání řešení. Lidé často potřebují získat náhled, zda to, co se jim děje, je či není násilí,“ vysvětluje Kateřina Bohatá, operátorka Linky seniorů provozovanou organizací Elpida.