Příkladem může být samotné krajské město, kde řidiči proklínají hned několik cest.

Stačí se projet Sukovou třídou od kostela Sv. Bartoloměje podél Tyršových sadů. Zejména pravý jízdní pruh dává tlumičům a pérování vozidel pořádně zabrat. Jeden výmol za druhým, kdo to z místních šoférů zná, snaží se najít nejméně záludnou trasu. Buď tedy jedou pravým kolem téměř po krajnici, a většinu děr tak minou, či se drží vlevo. Pokud však řidič zvolí ideální stopu, je zle a kola „spočítají“ většinu hlubokých jam. Další rušnou komunikací, která vévodí pomyslnému žebříčku nejhorších silnic v Pardubicích, je ulice S.K. Neumanna. Především úsek s žulovou dlažbou před krematoriem, který vyniká velkými propadlinami.

Špatný stav silnic trápí řidiče také při průjezdu Holicemi. Městem procházejí dvě silnice první třídy, I/35 od Hradce Králové směrem do Vysokého Mýta a I/36 od Pardubic. Obzvláště tzv. pětatřicítka připomíná na řadě úsecích svými výmoly a vyjetými kolejemi polní cestu. Například při výjezdu z města směrem do Hradce Králové si řidiči připadají jako na horské dráze. Vyjeté koleje jsou hluboké téměř dvě desítky centimetrů. I při povolené padesátikilometrové rychlosti v obci může přinést mírné vychýlení auta při jízdě řidiči nemalé problémy s udržením směru. Husarským kouskem je pak odbočování doleva nebo přejetí silnice napříč.

V každém případě si při těchto situacích dávejte pozor na jazyk, neboť hrozí, že si jej překousnete. „Stav této silnice je alarmující. Pokaždé si dělám starosti, zda mi neupadnou kola nebo se nezlomí náprava,“ postěžoval si řidič Miroslav Svoboda.

Podobná, byť méně hrozivá situace panuje i na opačné straně Holic, na výjezdu směrem do Ostřetína. „Silnice se pořád opravují a pořád to nestačí. Opravené úseky navíc nevydrží třeba ani rok,“ postěžoval si Svoboda. (Petr Doubrava, Lukáš Peška)