Pardubický 
21. oddíl vodních skautů Bílý Delfín dlouhá léta jezdil na tábory na přehradu Seč. V sobotu zamířil na letní tábor do Přemilova, který je nedaleko Sečské přehrady. Klubovnu mají vodní skauti hned vedle Chrudimky, takže děti učí jezdit právě tam.

„Ale samozřejmě sjíždíme i další řeky. Například se každý rok účastníme soutěže napříč Prahou – přes tři jezy, kde se setkáváme nejen s dalšími vodními skauty, ale i s vodáky," sdělila Tereza Kosová, jedna 
z vedoucích Bílého Delfína.

Má pocit, že vodáctví se 
v poslední době stalo jakousi módní záležitostí. Vodáctví se rozmáhá čím dál víc. A to hlavně přes léto.

ALKOHOLOVÉ NEBEZPEČÍ

„Kdybychom potkávali jenom vodáky, tak by to bylo dobré, ale většinou na vodě potkáme lidi, kteří v životě nedrželi v ruce pádlo. Největší problém podle mě není jen v tom, že tito pseudo-vodáci často nikdy na lodi neseděli. Často se ještě opijí a potom se mohou utopit na místě, které je relativně bezpečně," vysvětlila Tereza Kosová. Vzpomněla tak na nedávný případ, kdy se pod jezem na Sázavě utopil portugalský student, který byl 
v České republice na výměnném pobytu.

Sama však přiznává, že na vodě není bezpečno nikdy. „Žádná řeka není bezpečná, ale pokud nad tím tak budu uvažovat, tak nejvíce bezpečno je nejspíš na Sázavě nebo Berounce," mínila mladá skautka.

Přes léto je podle ní nejvíce vytížená právě Sázava nebo například Vltava na úseku od Vyššího brodu po Zlatou Korunu.

„Tam je opravdu hodně lidí, protože na Vltavu jezdí hlavně rodiny s dětmi na výlety, a stojí se fronty na jez. Vodák, který o tom ví, tam přes léto nepojede, protože většina na to nemá nervy," popsala situaci Tereza Kosová.

Aby se vyhnuli přeplněnosti řek, jezdí s oddílem nejčastěji mimo sezónu, tedy od října do května. „Poslední dobou je navíc přes léto velké sucho, v řekách málo vody a lodě dřou 
o dno. Proto jezdíme mimo sezónu, kdy prší nebo taje sníh. Letos v lednu jsme například sjížděli rozbouřenou Orlici, ale to jezdíme samozřejmě bez dětí," dodala se smíchem.