Rozvoj malotřídních škol u nás nastal na základě školské reformy roku 1774 za vlády Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku mezi šestým a dvanáctým rokem. Venkovská škola vždy byla za každého historického období nejen místem vzdělávání a výchovy, ale také obvykle jediným zprostředkovatelem a organizátorem společenského a kulturního dění v obci. Však vzpomeňme, že pan řídící učitel býval častokrát i kronikářem, režisérem ochotnického divadla, sportovním nadšencem nebo zapáleným místním historikem a archeologem.
Likvidace malých venkovských škol neznamenala jen dojíždění žáků do větších obcí a měst, ale také to, že děti si tak často nevytvořily vazby ke svému bydlišti, nestaly se z nich ti správní patrioti a v dospělém věku ze své obce odešly. Nedávno jsem například natáčel ve starobylé obci Kunětice, která má kolem 230 obyvatel. Škola tam byla založena v roce 1882, ještě ve školním roce 1961/62 měla 103 žáků, ale přesně po 100 letech, v roce 1982, byla zrušena.
V pondělní repríze Posvícenského školního speciálu se ale vrátím do základních škol, které jsou dál pýchou a středobodem obce a které jsem navštívil při natáčení rozhlasového Posvícení už v minulém školním roce. Třeba škola v Sezemicích byla otevřena už před více než půl tisíciletím, její existence je prokazatelně doložena zápisem v pernštejnském urbáři z roku 1494. Se sezemickými školáky jsem si povídal při nedávných oslavách města.
Právě když jsme v ředitelně školy v Rosicích u Chrasti seděli u dobré kávy, tak dovnitř nečekaně „vpadlo“ družstvo mladých cyklistů, kteří vyhráli okresní dopravní soutěž. Při místní základní škole také funguje jediná Komunitní škola v Pardubickém kraji, kdy občané mohou užívat výsady vzdělání i po ukončení školní docházky přímo v místě bydliště bez ohledu na věk. Na základě ankety se nabízejí například kurzy počítače pro seniory, angličtina pro začátečníky a kurzy výtvarných technik. Komunitní škola se také snaží oživit a rozvíjet tradiční řemesla a zvyky.
V základní škole v Nasavrkách jsem hovořil s žáky o časopisu Poškolák nebo o tom, zda by mi mohli dělat průvodce třeba po nedalekém jediném známém keltském oppidu ve východních Čechách nebo v obecní „Kaštance“, což je sad jedlých kaštanů založený v roce 1776.
V Rokytně jsem se mimo jiné ptal kluků, zda umějí plést pomlázky z rokytí, když už se podle tohoto starého názvu pro vrbu jmenuje jejich obec. A se žáčky i žáky jsem natáčel v Ostřešanech, v Komenského městě Brandýse nad Orlicí, v městysu Choltice, v Živanicích nebo Českých Libchavách, tam jsme s jedním šikovným klukem dokonce hovořili o pokladu, který čeká na svého nálezce…
Víc škol a školiček se mně do jednoho školního speciálu nevešlo. Na viděnou a na slyšenou zase po prázdninách, kdy se při natáčení pořadu Posvícení opět vypravím do školních škamen. Reprízu pořadu Na prázdniny ve školním speciálu si na frekvenci Českého rozhlasu pardubice 104,7 FM pro Pardubický kraj můžete poslechnout v pondělí po osmnácté hodině.