Školky rozdělily východ Čech. Na Pardubicku maminky smutní, na Hradecku jásají

„Udělám cokoliv, abych syna do školky mohla dát," svěřila se třicetiletá Marcela Doležalová z Vysokého Mýta na Orlickoústecku. „Když jsem se dozvěděla, že vedle v Královéhradeckém kraji už školky otvírají i pro jiné, než předškolní děti, opravdu mě to vytočilo. Doufám, že naše děti půjdou snad příští týden také," dodala Doležalová.

Společně se čtyřletým synem byl poslední dva měsíce s nimi doma i manžel, který pracuje v oddělení logistiky v Ivecu (bývalé Karose). Malý Lukášek je podle maminky velký neposeda a děti mu chybí. „U manžela v práci měli odstávku a když jsme všichni byli spolu, začínala to být velká ponorka. Hlavně psychicky je to velice náročná situace. Malého není jednoduché pořád něčím zaměstnávat, týden, čtrnáct dní se to dá, ale děti chtějí děti, potřebuje si s někým pohrát," vysvětlila mladá žena.

Naopak návrat po sedmi týdnech do mateřských škol přivítala s nadšením Martina Střítežská se svou tříletou dcerkou Ninou. V Broumově, stejně jako v celém Královohradeckém kraji, se totiž v pondělí vrátily do školek všechny děti. „Doma jsme o víkendu řekla malý, že v pondělí může do školky a z radosti ani nemohla dospat. Probudila se už v pět ráno a povídala mi: „Mami pojď, jdeme do školky.“ Musela si ale ještě chvíli počkat, protože jsme jely až na půl sedmou,“ uvedla Martina Střítežská návrat do MŠ při broumovském Dětském domově.

Dospat nemohla ani samotná maminka. „Do 12. dubna jsem s ní byla doma já, pak jsem nastoupila do práce a byla doma s manželem,“ popsala složitou situace kolem hlídání dcery. „Té moc chyběly děti a samozřejmě i paní učitelky, které jsou bezvadné. Být neustále jen s rodiči doma, bylo pro ně také náročné,“ dodává maminka.

Maminka dvou holčiček z Pardubic Veronika Smutná si ošetřování osoby blízké kvůli práci vzít nemohla. Mladší čtyřletá dcera ve školce nebyla skoro už dva měsíce. Starší sedmiletá jako prvňačka byla minulý týden už díky rotační výuce ve škole. „Pracuji ve finančních auditech, práce máme hodně. Mám možnost práce z domova, ale holky jsou malé, takže přes den jsem s nimi a po nocích dodělávám věci do práce," přiblížila svoji situaci Smutná.

OBRAZEM: Konečně jaro. Barevné květy zkrášlují Pardubice

Veronika stále čeká s ostatními maminkami, až v Pardubickém kraji školky otevřou. Zatím se ke svému zaměstnání stala ještě manažerem času celé rodiny. Její rodiče oba pracují, takže na hlídání vnuček si musí brát dovolenou.

„Podařilo se mi domluvit se sousedkou na hlídání, ale ta zvládne 4 hodiny týdně. Firma nám nabídla i přispívat na hlídání agenturou, ale to jsou zaprvé jiné ceny a za druhé někoho úplně cizího nechci," řekla Smutná. Její přítel pracuje jako živnostník. „Taky se snaží samozřejmě svůj pracovní režim co nejvíce přizpůsobit dětem, ale ne vždy to jde," vysvětlila Smutná.

Když ona sama se potřebuje plně soustředit na práci i přes den, tak dceři pustí v televizi pohádky. „Snažím se to střídat, dělám to nerada, přes dopoledne chodíme ven, ale času je málo. Hlavně na ní vidím, že jí školka chybí. Navíc, když jdeme kolem, tak vidí, že tam děti jsou. Já jí musím vysvětlovat, že ona není předškolák a proto tam nemůže. To je úplně postavené na hlavu," řekla devětatřicetiletá žena z Pardubic.

Ve vedlejším kraji už ale čísla ze statistik otevření školek umožnily. „Zavírání školek a škol považuji obecně za špatné, kdybych měla o trochu více odvahy a času, půjdu kvůli tomu i někam demonstrovat. Pokazili tím dětem život, ty moje jsou ještě malé, tolik to neprožívají, ale vidím to jinde," svěřila se Pardubačka.

Děti jsou podle ní agresivnější a více mluví sprostě. „Je to logické, že rodiče na všechno nestačí, protože také musí někde vydělávat peníze. Svoje děti miluju, není to o tom, že bych je nechtěla mít doma, ale všechno skloubit je náročné" uzavřela.

„Vážení rodiče, mateřská škola je z důvodu vládního nařízení uzavřena," věta, kterou teď dobře znají všechny maminky a tatínkové. Ani Marcela Doležalová z Vysokého Mýta na Orlickoústecku není výjimkou. „Kdybych mohla něco udělat, abych syna do školky mohla dát, udělám cokoliv," svěřila se třicetiletá maminka. Společně se čtyřletým synem byl poslední dva měsíce s nimi doma i manžel, který pracuje v oddělení logistiky v Ivecu (bývalé Karose). „Když jsem se dozvěděla, že vedle v Královehradeckém kraji už školky otvírají i pro jiné, než předškolní děti, opravdu mě to vytočilo. Doufám, že naše děti půjdou snad příští týden také," dodala Doležalová.

Malý Lukášek je podle maminky velký neposeda a děti mu chybí. „U manžela v práci měli odstávku a když jsem všichni byli spolu, začínala to být velká ponorka. Hlavně psychicky je to velice náročná situace. Malého není jednoduché pořád něčím zaměstnávat, týden, čtrnáct dní se to dá, ale děti chtějí děti, potřebuje si s někým pohrát," vysvětlila mladá žena. Momentálně je se synem doma. Kdyby měla jistotu, že se školky otevřou a zůstanou otevřené, ráda by si našla přivýdělek. „Pomohlo by to rodinnému rozpočtu, kdybych ale šla někam na pár hodin a zároveň si musela platit hlídání, tak za něj zaplatím víc, než bych si vydělala. Školka by mi pomohla i v tom, že bych měla více času i něco hledat, není to úplně jednoduché teď," uzavřela.

Maminka dvou holčiček z Pardubic Veronika Smutná si ošetřování osoby blízké kvůli práci vzít nemohla. Mladší čtyřletá dcera ve školce nebyla skoro už dva měsíce. Starší sedmiletá jako prvňačka byla minulý týden už díky rotační výuce ve škole. „Pracuji ve finančních auditech, práce máme hodně. Mám možnost práce z domova, ale holky jsou malé, takže přes den jsem s nimi a po nocích dodělávám věci do práce," přiblížila svoji situaci Smutná.

Veronika se ke svému zaměstnání stala ještě manažerem času celé rodiny. Její rodiče oba pracují, takže na hlídání vnuček si musí brát dovolenou. „Podařilo se mi domluvit se sousedkou na hlídání, ale ta zvládne 4 hodiny týdně. Firma nám nabídla i přispívat na hlídání agenturou, ale to jsou zaprvé jiné ceny a za druhé někoho úplně cizího nechci," řekla Smutná. Její přítel pracuje jako živnostník. „Taky se snaží samozřejmě svůj pracovní režim co nejvíce přizpůsobit dětem, ale ne vždy to jde," vysvětlila Smutná.

Když ona sama se potřebuje plně soustředit na práci i přes den, tak dceři pustí v televizi pohádky. „Snažím se to střídat, dělám to nerada, přes dopoledne chodíme ven, ale času je málo. Hlavně na ní vidím, že jí školka chybí. Navíc, když jdeme kolem, tak vidí, že tam děti jsou. Já jí musím vysvětlovat, že ona není předškolák a proto tam nemůže. To je úplně postavené na hlavu," řekla devětatřicetiletá žena z Pardubic.

Ve vedlejším kraji už ale čísla ze statistik otevření školek umožnily. „Zavírání školek a škol považuji obecně za špatné, kdybych měla o trochu více odvahy a času, půjdu kvůli tomu i někam demonstrovat. Pokazili tím dětem život, ty moje jsou ještě malé, tolik to neprožívají, ale vidím to jinde," svěřila se Pardubačka. Děti jsou podle ní agresivnější a více mluví sprostě. „Je to logické, že rodiče na všechno nestačí, protože také musí někde vydělávat peníze. Svoje děti miluju, není to o tom, že bych je nechtěla mít doma, ale všechno skloubit je náročné" uzavřela.