I takový pohled byl k vidění v úterý odpoledne ve foyeru Společenského sálu radnice, v němž se konalo jednání zastupitelstva. Jedním z bodů programu byla právě koncepce bezbariérovosti města a představitelé Pardubic dostali možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jak se žije lidem odkázaným na invalidní vozík či vyrovnávajícím se s postižením zraku.

Názorné prezentace, kterou připravilo pardubické sdružení Tyflocentrum spolu s Českou abilympijskou asociací, se zúčastnil i Jaromír Krpálek, sám upoutaný na vozíku. Ve firmě K2P zaměstnává čtyřicet pět lidí, z nichž až na tři mají všichni nějaký hendikep. Jaromír Krpálek tedy může zasvěceně posoudit, jak si Pardubice stojí v přístupu k postiženým a odstraňování bariér. „Z mého pohledu na vozíku musím říci, že Pardubice jsou dobrým městem,“ říká Jaromír Krpálek. „Od roku 1989 se změnilo mnohé a koncepce bezbariérovosti šla krok sun krok a pořád měla stoupající tendenci. Bylo to nádherně vidět v tom, že se začali ve městě objevovat jiní zdravotně postižení, než které jsem já znal. Když jsem se jich zeptal, tak byli třeba z Litomyšle, Přelouče či Chrudimi. A jeli sem už jen proto, že vědí, že Pardubice jsou na „placce“ a že se tady všude možně dělají bezbariérové přechody a podobně. Když se rekonstruuje budova, tak způsobem, aby tam zdravotně postižený mohl jít. A to je ono. Přestavoval se zimní stadion, nyní je maximálně bezbariérový,“ dává příklad jedné z veřejných budov Pardubic, kam s oblibou jezdí za podívanou i tělesně postižení.

V Pardubicích pracuje od roku 2003 komise pro bezbariérovost, v níž jsou zástupci jak postižených občanů, tak různých odborů města a dalších organizací. V koncepci bezbariérovosti počítá pardubický magistrát s vybudováním šesti základních tras. Část první, která vede od železničního nádraží přes Sukovu třídu až na zámek, byla dokončena za téměř pět milionů korun v loňském roce. Letos by měly podle vedoucí odboru sociálních věcí Ivany Liedermanové úpravy pokračovat další etapou.