Nemohu nereagovat na článek Pavla Křivky, otištěný v Pardubickém deníku 8. března pod názvem „Mají pardubičtí radní mandát na vyvěšení vlajky?".
Udivují mne pisatelovy obavy, zda má Rada města Pardubic vůbec k něčemu takovému mandát, když ve volbách do zastupitelstva nikdo z kandidátů vyvěšování tibetské vlajky předem nedeklaroval. To by pak zřejmě komunální volby dopadly jinak?
Projev solidarity
Projev solidarity s tibetským lidem, vyjádřený vyvěšením vlajky, je především podporou lidských práv a svobod, nikoliv politickým gestem či výsadou jakékoliv politické orientace. Pan Křivka to však nazývá tibetským fangličkářstvím a snahou o zpochybnění svrchovanosti Čínské lidové republiky (ČLR) nad částí jejího území. Zřejmě mu uniká fakt, že již od roku 1913 je Tibet nezávislou zemí a nebyl nikdy čínským územím. Okupace Tibetu započala v roce 1949 vpádem Čínské lidové armády na jeho svrchované území. Dalajláma byl nucen uprchnout ze země a uchýlit se do exilu v Indii a „kulturní revoluce" pak pokračovala vražděním, vypalováním lámaistických klášterů, deportacemi a cíleným vymazáváním místní kultury, tradic i náboženství s cílem socializace a počínšťování původních obyvatel. Toto období nelze nazvat jinak než genocidou.
Na rozdíl od padesátých let je dnešní situace naštěstí trochu jiná, místo vojenské okupace dochází k okupaci etnické, ale politické a ideologické násilí přetrvává a v posledních letech i narůstá.
Je to boj silného a mocného se slabým a bezbranným.
Měl jsem možnost před několika lety navštívit Čínu i Tibet a mohu říct, že Tibeťané jsou nesmírně chudý, ale neobvykle mírumilovný a pohostinný národ, zároveň však hrdý na svoje tradice i náboženství. Jde jim především o zachování vlastní identity a minimální autonomii a mocnou a ekonomicky silnou Čínu rozhodně neohrožují.
Pokud pan Křivka tvrdí, že jsou dnes obyvatelé Tibetu rovnocennými občany ČLR, pak sám podléhá propagandě, šířené na oficiálních internetových serverech. Poněkud v rozporu s tím je skutečnost, že přístup na internet mají v Tibetu, ve velmi omezené míře, pouze přísně prověřené osoby.
Co je pokrytecké?
Vyvěšení tibetské vlajky není ani hloupé, ani pokrytecké, jak tvrdí pan Křivka.
Je to alespoň symbolické vyjádření podpory a solidarity s utlačovaným. Naopak pokrytecké a lhostejné je předstírat, že nic takového neexistuje.
Milan Košař, pardubický radní, Pardubáci