U zelené tůně válelo se slůně a jak to bylo dál? Pardubickými Polabinami se odpoledne rozléhá chytlavá dětská písnička. Hudba společně s dětským povykem vychází z bílého stanu umístěného u Taneční školy InDance. Několik holčiček v předškolním věku se učí své první choreografie. S tancováním začaly teprve nedávno, kvůli epidemii koronaviru ale musely velmi brzy zase na dlouhou dobu přestat.

„Moment, kdy milujete tanec a nemůžete tančit, je zoufalství,“ povzdechne si lektorka taneční školy Lenka Preslová. A tento pocit zoufalství při lockdownu zažívali jak tanečníci taneční školy, tak jejich lektoři. „Přemýšleli jsme, jak rozjet výuku. To znamenalo jít jedině ven, ale na trávě to samozřejmě nejde,“ vysvětluje lektorka s tím, že proto taneční škola přišla s projektem zvaným Souřadnice radosti. V Chrudimi a v Pardubicích tak postavila taneční stany a lekce se konají na čerstvém vzduchu.

„Jsou to takové polní podmínky, protože jsme zvyklí mít v sálech zrcadla, což tady nemáme. Ale teď je primární splnit všechny hygienické podmínky. A to stany splňují. Můžeme se soustředit jen na tanec a nemusíme řešit roušky a podobně,“ raduje se Preslová, zatímco se vítá s novými tanečníky. Teď už parket patří malým školačkám, které nadšeně přibíhají ke stanu a zouvají si boty.

Ponožky pro zdravotníky.
Taneční škola nabízí Ponožky pro zdravotníky aneb Lehkým krokem v těžké době

„Konečně můžeme tancovat, doma jsem se nudila,“ těší se na lekci Nela, podle které je tancování ve stanu ještě lepší než v sále. „Je tu hezky a je tu lepší vzduch,“ dodává malá tanečnice. Taneční stany oceňují i rodiče, kterým by nevadilo, kdyby se přes sezónu konaly lekce venku i do budoucna. „Nápad se stanem se nám líbí, alespoň jsou děti na vzduchu. Hlavně je dobře, že lekce už konečně běží, děti se na to hrozně těšily a potřebují nějaký režim,“ hodnotí maminka Iva Králová.

Návrat po půl roce byl podle Preslové velmi dojemný. „Když jsme otevřeli, ty děti byly tak šťastné. A my také. Měla jsem až husí kůži,“ vzpomíná lektorka, pro níž je tanec nedílnou součástí života. A nejen pro ni, proto taneční škola hledala způsob, jak pohyb dětem i lektorům navrátit. „Projekt vznikl po skoro pěti měsících čekání na možnost opět se roztančit. S první příležitostí tančit venku tak náš tým během pár týdnů postavil síť venkovních stagí symbolicky pojmenovaných Souřadnice radosti. Projekt tak vrací radost z pohybu do životů všech, kteří se chtějí dát opět do tance,“ popisuje Tereza Termerová z Taneční školy InDance, která otevřela stany s parketem také v Praze.