„Vrátili jsme se k vám, protože u nás doma není práce,“ říká paní Tsatsetseg z Mongolska. Do České republiky přijela totiž poprvé už v roce 1987. Pracovala tehdy v koželužnách v Třebechovicích pod Orebem. Daleko od domova se uprostřed Evropy seznámila s krajanem, jenž pracoval v nedaleké textilce v Týništi. Dva je víc než jeden, řekli si, a vrátili se domů. Svatba byla skromná, na žádnou honosnou prostě neměli. A život doma? „Nebyl to žádný med,“ zvážní Mongolka, „to víte, hlavně jsme nemohli najít žádnou práci.“ A tak se rozhodli vrátit tam, kde se poznali a kde jim bylo dobře. V Týništi si našli byt a paní Tsatsetseg dostala práci v družstvu Sněžka v Hradci Králové, kde s ní pracovalo několik dalších krajanek. Její manžel Ganbaatar získal kvalifikaci obkladače a nyní pracuje jako živnostník.
Po letech se jim podařilo našetřit tolik, že si mohli vzít hypotéku na domek v okrajové části Hradci Králové. „Museli jsme se na dlouho zadlužit, ale jinou rozumnou možnost jsme neměli,“ říká k tomu paní Tsatsetseg. Ta mezitím získala zaměstnání v pardubickém Foxconnu, kde nyní vede pracovní skupinu. Synovi je už třináct let a chodí na základní školu SNP, šestiletá dcera ještě dochází do školky. „Doma s námi mluví mongolsky, ale s kamarády samozřejmě jen česky,“ dodává žena. Na návštěvu sousedů se Tsatsetseg, jíž říkají spolupracovníci a přátelé krátce Casa, připravila opravdu důkladně. Do košíčků napekla výborné drobné sladké pečivo a spolu se synem a moderátorkou projektu obešli celou ulici. O tom, že zde bydlí Mongolové, mnozí sousedé neměli ani potuchy. Nečekanou návštěvu však přijali velmi vstřícně.
