Vrbu na louce u potoka společně s několika dalšími vysadili předci Jiřího Strnada v roce 1910. Původně sloužily jako živé hraniční kameny mezi pozemky. Jak šel čas vrba sílila a změnila se v majestátní ozdobu místní krajiny. Asi před padesáti lety jí pukl kmen a z vrby se stalo místo, kde se často scházely děti, a to i z okolních obcí. Lákala je tajemnost místa, možnost vlézt si do vykotlaného kmene a hrát si třeba na indiány. Podle vyprávění pamětníků si u vrby často dávaly dostaveníčko zamilované páry.

Pro její netradiční vzhled i historickou hodnotu ji Jiří Strnad přihlásil do soutěže Strom roku 2019. Od jeho dcery Elišky dostala jméno Babiččina vrba a dostala se až do finále mezi 12 nejkrásnějších stromů České republiky.

„Když přijela televize, aby udělala reportáž o naší krásné vrbě, sešla se snad půlka vesnice. Bylo to velmi krásné vidět ten zájem o krásu přírody,“ vzpomíná Jiří Strnad a doplnil: „Když ale přišlo na kácení, většina lidí jako ztratila zájem cokoliv udělat.“

Před dvěma lety musela vrba k zemi a kousek krásné přírody razantně změnil svou tvář. Obec Voleč postavila na místně čističku odpadních vod.

close Historická fotografie vrby z archivu Jiřího Strnada. info Zdroj: archiv Jiřího Strnada zoom_in Historická fotografie vrby z archivu Jiřího Strnada.

I když se Strnadovi snažili záměr obce zvrátit nepovedlo. „Vzhledem k historii jsem chtěl, aby kolem potoka vznikl biokoridor. V dobré víře jsem proto pozemky přenechal obci a myslel jsem, že se domluvíme,“ upřesnil Jiří Strnad.

Následně přišla obec s návrhem postavit v místě čističku odpadních vod právě na místě staré vrby. Ve hře byla ještě možnost postavit čističku na protější straně polní cesty. Pozemky ale nejsou obecní a majitel stavbu odmítl.

„Byl to vlastně takový náš rodinný strom. Často jsme k vrbě chodili na procházku nebo si třeba s dětmi opéct buřty. To místo bylo klidné a dávalo nám pocit jistoty,“ zavzpomínala Hana Strnadová. Její manžel Jiří Strnad doplnil: „Byla to pro nás přírodní rodinná kronika. Hrál si u ní můj děda, já, moje děti a chvilku i moje vnoučata.“

I když je na Strnadových vidět, jak moc je pokácení vrby mrzí, mají i důvod k úsměvu. „Mého zetě Martina napadlo, že bychom v té tradici a kráse mohli pokračovat. Takže ještě před pokácením odřízl několik větviček a teď už nám u plotu rostou tři malé stromky. Jsou to vlastně potomci a z toho mám radost,“ řekl Jiří Strnad. „Už s tím nic neuděláme, člověku to je velmi líto. Krásný strom musel ustoupit čističe, ale nezbývá, než se nad to povznést a dívat se dopředu,“ doplnila Jiřího manželka Hana.