Narodila se v Holicích 3. července 1910 jako poslední z osmi dětí a už jako desetiletá zažila velmi výjimečnou událost. Vítala tehdy prezidenta Masaryka při jeho návštěvě Holic. Dodnes umí bez dlouhého vzpomínání zarecitovat celou dlouhou báseň, kterou tehdy prezidentovi přednesla.
„Pořád jsem živá, akorát teď už je ze mě spíš kostra. Zdravíčko slouží, jen ten sluch už není, co býval dřív,“ řekla nám paní Božena.

Žádný zvláštní recept na dlouhověkost nemá. „Žili jsme celý život skromně, ale spokojeně. Teď si občas dám štamprličku, luštím křížovky a koukám na televizi. Nic dalšího nemusím, moje dcera s rodinou se o mě stará tak, že mně stačí jen přijít ke stolu,“ usmívala se oslavenkyně, která má patnáct vnoučat, pravnoučat a prapravnoučat.

Kromě rodiny má však paní Božena ještě jednu velkou vášeň, a tou je sport. Od mládí chodila cvičit do Sokola a teď alespoň sleduje sportovní přenosy.
„Miluju všechno kromě boxu, to je na mě už moc násilné. Moc mám ráda tenis. Fandila jsem u televize Berdychovi, je dobře, že s tím Djokovičem takhle vymetl. Radost mi letos udělali i hokejisti titulem mistrů světa a ve fotbale budou letos mistry Němci,“ tvrdí paní Božena, která by svým sportovním přehledem zahanbila nejednoho odborníka. „V domácí fotbalové lize fandím Spartě, té zůstanu věrná, co budu naživu,“ loučila se s námi v sobotu stoletá jubilantka.