Svatbu se jim nakonec povedlo uskutečnit o dva dny dříve. „Maminka měla nakoupené maso na hostinu, tehdy bylo obtížné cokoliv opatřit, a tak sehnala pana oddávajícího, který nás narychlo jako jediný pár ve čtvrtek 22. srpna v obřadní síni oddal,“ říká.

Původně to měl být její nejšťastnější den v životě, pamatuje si ho však jako slzavé údolí. „Hned po svatbě jsme podepsali petici proti vpádu vojsk. Bylo to smutné,“ dodává Jozífová.

Svatební hostina se konala v sobotu, jak bylo původně naplánováno. Žádná veselka to ale nebyla, poznamenala ji okupace a stejně tak i následující roky.

Během hostiny si svatebčané zakázali poslouchat rozhlas, nicméně po půl hodině jim to nedalo. „Poslouchali jsme, co se děje, a bylo to hrozné,“ vypráví.
„Všichni byli zdrcení, jsme Čechoslováci a nemáme rádi nějakou nadvládu, stačilo nám, co jsme měli za Habsburků 300 let. Myslím, že to každý chápal jako kritický stav,“ dodává. Přes dramatické události o zrušení svatby Vendulka Jozífová ani na vteřinu neuvažovala. „Svatba je životní záležitost, ta se zkrátka neruší,“ vysvětluje. Tato myšlenka se jí vyplatila, dnes má dvě dcery a tři vnuky.

Své vlastnoručně uháčkované svatební šaty věnovala před několika lety Východočeskému muzeu v Pardubicích, nedávno k nim přidala i svatební fotografie. „Takové šaty člověk stejně víckrát neoblékne. Já jsem je oblékla výjimečně dvakrát, na svatbu a na hostinu, každá jiná nevěsta je oblékla jednou a myslím, že to stačí,“ poznamenává. Východočeské muzeum v Pardubicích k padesátému výročí srpna 1968 připravilo seriál o sbírkových předmětech, které se vztahují k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Bude jej zveřejňovat vždy ve večerních hodinách na facebookových stránkách. V jednotlivých medailoncích budou k vidění předměty, fotografie a také tištěné materiály.

„Dnes spousta mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1918, 1948 nebo 1968. Je dobře, když se tato výročí připomínají. I proto jsem svoje šaty věnovala muzeu,“ poznamenává Vendulka Jozífová.