Sedmadvacátá mezinárodní Veteran rally odstartovala v sobotu z pardubického Pernštýnského náměstí. Destítky historických vozů i motocyklů vyrobených do roku 1965 odtud vyjelo na soutěžní jízdu směr Holice. Než však takový veterán vyjede na silnice, dá to spoustu práce. Každý takový vůz má totiž svou vlastní unikátní historii.

„Pro mě začalo období veteranismu relativně pozdě, až v roce osmdesát pět,“ svěřil se pan Vladimír Vacek z Pardubic.
„Tehdy jsem na vývěsce na náměstí zahlédl inzerát na prodej historického vozu a rozhodl jsem se to zkusit. Tak jsem získal svou Tatru 57B. Je to čtyřválec vyrobený v roce 1946 s obsahem 1250 kubických centimetrů a pětadvaceti koňmi pod kapotou a zvládne rychlost až pětaosmdesát kilometrů v hodině. Ale aby vůbec začala jezdit, chtělo to pořádně zapracovat,“ uvedl majitel.

„Koupil jsme ji totiž od člena Národního výboru ve Vysokém Mýtě, jakéhosi Šafáře. Vozidlo totiž původně patřilo městu. Prodávající mi ale zatajil, že vůz nemá technický průkaz, tvrdil, že jej pouze nemohl najít. Navíc byl částečně rozebraný, takže to dalo tři měsíce poctivé práce uvést vozidlo do takového pořádku, aby mohlo k technické prohlídce. Jezdilo skvěle, až vloni se nám na srazu povedlo zadřít motor. Od té doby, co máme nový výbrus ale zase jezdíme – sice jen taková bezpečná kolečka do sta kilometrů od bydliště, ale to vyrážíme hlavně pro požitek. Jinak na ,práci‘ máme samozřejmě už moderní auto,“ usmívá se Vacek.

Veteranismus v rodině Vackových se bude nejspíš i dědit. S tátou totiž jezdí jeho devítiletý syn Ondra.
„Manželku a staršího syna zase zajímá víc sport, takže jedna polovina rodiny je na hokejbalu a my s Ondrou jsme na rally,“ upřesnil pan Vacek.