Na první pohled bylo zřejmé, že se jedná o nízké střevíce, tvarově i způsobem provedení odpovídající přibližně 15. až 16. století. Pro bližší datování je důležité místo nálezu.

Pardubické měšťanské domy se totiž zvedaly o druhé patro při raně renesanční přestavbě, kterou podnikl Jan z Pernštejna po zhoubném požáru města v roce 1538.

Přestavba se uskutečnila obdivuhodně rychle a v roce 1542 se již chýlila k závěru. A tak tedy, když se dům čp. 75 někdy v letech 1538 až asi 1542 zvyšoval o druhé patro (dům tenkrát patřil rodině řezníka Mikuláše), vhodil tam někdo do zásypu pod podlahu opotřebované střevíce.

Majitelem bot klidně mohl být Ital

Nález bot i jiných částí oděvu ze starých dob je vždycky vzácnost, protože předměty z organických materiálů podléhají snadno zkáze a tak dlouho se dochovají jen výjimečně. Naše boty ležely v suchém a stálém prostředí zásypu.

Historikové tak získali dobře datovaný doklad o užívání takovéto obuvi v dané době a hlavně o tom, jak a z čeho byla vyráběna.
Když začali v muzeu s botami pracovat restaurátoři, aby je uchránili před další degradací, našli pod podešví zbytky nečistot (zlomeček hnoje). Ty putovaly do laboratoře dalších odborníků a tam se našlo mj. semínko Sateria italica (bér vlašský čili čimúza). Tato rostlina, podobná prosu, u nás velice vzácná, roste hlavně v jižní Evropě, hojně například v Itálii. A tak můžeme asi ne bezdůvodně vyslovit domněnku, že vlastníkem odhozených bot byl nějaký řemeslník či nádeník, který přišel do Pardubic pracovat na pernštejnských renesančních stavbách z Itálie nebo tam nějaký čas pobýval.

Byla to náhoda, nebo starý zvyk?

S nálezem v domě čp. 75 se vynořují další otázky. Například proč ty staré boty skončily v zásypu pod podlahou? Ono je totiž nálezů bot ze zásypů pod podlahou v měšťanských domech v Pardubicích i ze zámku víc. Ne vždy jsou ale tak pečlivě zaznamenány důležité nálezové okolnosti (boty nejsou všechny ze stejné doby). Je možné nicméně uvažovat o tom, že se jednalo o nějaký starý zvyk. Snad se pod podlahu staré boty vhazovaly úmyslně pro štěstí nebo jako ochrana před nadpřirozenými silami, možná i kvůli jiné pověře, nebo to je jenom náhoda? Kdo ví!

To je příběh starých bot z domu čp. 75, které jsou k vidění ve Východočeském muzeu na zámku na výstavě „Pardubice v době pánů z Pernštejna." Po skončení výstavy poputují do bezpečí depozitáře, aby se uchovaly pro případné další badatele nebo zase někdy nakrátko pro budoucí návštěvníky nějaké další výstavy.

František Šebek, historik