„Inscenace, odehrávající se v tančírně československých prezidentů, ve Španělském sále Pražského hradu, začíná, když končí první světová válka a vzniká Československo. Euforii a radost ze života postupně vystřídá strach z nastupujícího fašismu, ničivá válka a kolaborace, revoluce a diktatura. Další situace připomenou kolektivizaci a častušky, uvolněná šedesátá léta a éru hippies, normalizaci, Sametovou revoluci i aktuální dění. A při tom všem se tančí valčík, swing, chatanuga, rokenrol, tango, čača, disko a techno na nejslavnější dobové hity,“ uvedla dramaturgyně Jana Uherová.

Hru nastudoval režisér Petr Novotný, který pod pseudonymem Petr Abraham napsal i scénář. Text pardubické verze Tančírny s podtitulem Masopustní obrazy z dějin národa českého vznikl při příležitosti oslav 100. výročí založení Československé republiky, jejíž bohatou historii přiblíží herci beze slov, pouze prostřednictvím pohybu, gest a tance.

„Využíval jsem tři důležité knihy – jednu o všech prezidentech České republiky, jednu o sto letech české státnosti a třetí, která je obecně o historii 20. století. Vždy jsem si načetl jednu kapitolu dějin ve všech třech knihách, aniž bych měl v té chvíli na věc nějaký názor. Nechal jsem na sebe informace působit a kupodivu mi to množství materiálu vždy zarezonovalo v hlavě, ale jenom nějakým zábleskem. To, co divák uvidí na jevišti, není zápis faktů, jsou to mé dojmy. Takhle jsem pracoval až do období, které jsem již osobně zažil. Tam se to ve mně začalo dost ‚prát‘, protože jsem už musel zaujímat mravní postoje sám za sebe,“ uvedl Novotný.

„Netušil jsem, že se pouštím do něčeho, co mě zavede do zapomenutých vzpomínek mého života, a budu si klást otázky, co jsem udělal špatně a co bych rád zapomněl o sobě i ostatních lidech. Psalo se to těžko, trvalo mi to čtyřikrát déle než Rasputin,“ dodal Novotný.

Inscenace je podle něj velký zápřah i pro herce, kteří mají během představení každý asi 10 převleků a museli se naučit zhruba 30 tanců.