Jedinou lidskou skutečnou a ničím nezměnitelnou jistotou je smrt. Další jistotou je fakt, že až si pro nás přijde, nijak po ní neovlivníme nakládání s našimi ostatky. Řada lidí ale v průběhu svého života přemýšlí nad tím, jak by měl či neměl proběhnout jejich vlastní pohřeb a svá přání sdělí nejbližšímu okolí. V zásadě jde ale spíše o to, zda si dotyčný přeje klasický pohřeb do země nebo pohřeb žehem, eventuelně jakou píseň si na své poslední cestě přeje „slyšet“.

Děj je stejný, mění se průvodní rituály

Aniž bychom si to uvědomovali, naše pohřební rituály se postupem času mění. Jejich změnu přijímáme jako samozřejmost a vůbec nepřemýšlíme nad tím, že když jsme před dvaceti lety pohřbívali zesnulou babičku, probíhal obřad trochu jinak. „Ačkoliv tradiční dějová linie pohřbu zůstává víceméně neměnná, průvodní rituály se mění. Větší informovanost umožňuje importovat zvyky ze zahraničí, svoji roli hraje také finanční stránka věci, ale i fakt, že většina společnosti nemá vztah k náboženství a tradici, smrt našich blízkých je nám odcizena, neboť neumírají v kruhu rodiny, ale v prostředí nemocnic či jiných ústavů,“ sdělila Marcela Rychlíková z holické pohřební služby. Proto již téměř vymizel dříve typický pohřeb z domu smutku, kde kněz vykonal potřebné obřady a pohřební průvod se vypravil na zádušní mši do kostela, po níž byla rakev uložena do rodinného hrobu.

Pomalu se vytrácí i další, dříve běžné součásti pohřbů. „U pohřbů z kostela stále přetrvává hudební doprovod dechovky, ale téměř vymizel zpěv chrámových zpěváků. Hudební stránku mše si obstará sám varhaník a u rakve nad hrobem se již prostě nezpívá,“ objasnila Marcela Rychlíková a dodala, že proměnou prošlo například i vynášení rakve z kostela. „Tradiční máry a vynášení rakve na ramenou vystřídal pojízdný vozík. Podobných změn bychom ale napočítali spoustu. Ostatně ubývají i samotné pohřby do země. Důvodem je vedle finanční náročnosti, cena za vykopání hrobu se totiž pohybuje v řádu tisíců, také fakt, že ubývá lidí, kteří takto chtějí po smrti spočinout. Zpopelnění tedy převládá a vyjde laciněji,“ uvedla Marcela Rychlíková.

Pokud si zesnulý přál zpopelnit, rodina se s ním může rozloučit v obřadní síni krematoria. Poslední dobou se ovšem rozmáhá trend tzv. rozloučení z kostela v místě bydliště. „Vyjde to o něco levněji než v krematoriu a ještě ušetříte na objednání autobusu pro smuteční hosty. Pravý důvod je ale jiný. Obřad má důstojnější charakter, rozloučení je osobnější a truchlící si nepřipadají jako na běžícím pásu,“ řekla Rychlíková.

Nabídka v obřadních síních krematorií může být ale pestřejší než v církevních svatyních a může vnést do smutečních obřadů úplně nové prvky. Jedním z nich je promítání fotografií či videozáznamů ze života zesnulého přímo při obřadu. Uvažuje o něm údajně pardubické krematorium.

(Lukáš Peška)