„Letadlo z římského letiště Leonarda da Vinciho domů nám letělo v pondělí brzy ráno, a tak jsme většinu noci již trávili právě v letištní hale. S námi i stovky cestujících a také bezdomovců, kteří evidentně žijí na největším italském letišti již delší dobu,“ začal své vyprávění 40letý Honza z Pardubic.

Přestože římské letiště je v provozu celou noc, většina lidí čekala na první ranní spoje a z haly si tak snažila upravit provizorní noclehárnu.

„Polehávali jsme na sedačkách v obří čekárně v prvním patře. Lidé, kterým to nebylo proti mysli, si klidně lehli na zem. Pamatuji si, jak se někdy kolem třetí hodiny ráno ozvalo takové divné hučení. Vycházelo to jakoby někde zespodu. Přirovnal bych to k silnému hučení větru či třeba blízkému přeletu silného letadla. S manželkou jsme se na sebe podívali a jen nechápavě pokrčili rameny.

Hučení neustávalo a naopak, jakoby se blížilo. Najednou bez jakéhokoliv dalšího hluku se začala třást budova. Vibrovala okna i sedačky, na kterých jsme seděli. Popadala i některá zavazadla. V tu chvíli byli všichni cestující na nohou. Zavládl chvilkový zmatek, ozývaly se výkřiky i dětský pláč. Je pravda, že člověk se v tu chvíli víc lekl následné reakce lidí než té samotné události,“ popisuje události z římského letiště Honza.

Nikdo prý nevěděl, co se děje. Žádné hlášení o možném nebezpečí se z letištního rozhlasu neozvalo předtím, ani potom.

„Většina cestujících se shromáždila uprostřed haly a o něčem živě debatovala. Hluk mezitím utichl a budova se přestala klepat. Scéna jako z hororu naštěstí neměla pokračování. Mysleli jsme, že kolem proletělo nějaké obří letadlo nebo projel vlak, který má ve stejné budově stanici. Pak jsem ženě spíše v legraci říkal, že to bylo zemětřesení. V tu chvíli jsem to ale bral jako žert a ještě nevěděl, jak krutou jsem měl pravdu,“ líčil nám římskou noc na pondělí pardubický turista.

Poté již žádné další záchvěvy země římské letiště nezaznamenalo.

„Nad ránem nám přišlo několik esemesek od příbuzných a známých, jestli jsme v pořádku. To jsme ještě netušili, proč se ptají. Teprve po příletu domů jsme se dozvěděli, že jen kousek od míst, kde jsme před tím tři dny pobývali, zničilo silné zemětřesení stovky domů a zabilo desítky lidí…,“ odmlčel se pan Honza, kterému prý celá událost se šťastným koncem došla až v těchto dnech.

„Na tom letišti jsem si to v noci ani neuvědomil, vlastně nikdo nevěděl, co se stalo. Byly to jen domněnky a fantazírování. Padlo to celé na nás až doma, když jsme se dozvěděli, co se přesně stalo a co se bývalo stát mohlo.“