„U mě platí, že si štěstí sedlo na neználka“

Můžete prozradit, jaké pocity přepadávají vítěze fotbalové Tip ligy čtenářů Pardubického deníku? 
Já jsem samozřejmě velmi spokojená a ráda za první pozici. V mém případě ale platí, že si štěstí sedlo na neználka a začátečníka. Sedlo na někoho, kdo tomu v podstatě nerozumí. Na někoho, kdo něco nového zkouší a ono to vyjde. S nápovědou bráchů hlavně tedy Martina, pak Milana a taťky. Řekla jsem jim, že této soutěži propůjčím své jméno, ale jedině za podmínek, že budu na prvním místě.

Prozradila jste, že jste absolutním nováčkem, takže nemá cenu se ptát na vaše dosavadní nejlepší umístění a také na to, jak dlouho Tip ligu hrajete. Nicméně, co říkáte této soutěži?
Pro mě to byla jenom zábava. Nic jiného. Vždy jsme se v rodině sešli, každý si řekl něco k tipům ve stylu zaškrtni to tak nebo onak. Kolikrát u toho byla legrace ale někdy i rozepře.

Jak jste se k Tip lize dostala? 
Hlavně brácha Milan a taťka jsou v tomto sportu velice aktivní. Fotbal hráli, takže mu velice dobře rozumí. A vypadá to, že chtěli zvýšit šance na celkový úspěch, tak zařadili do hry dalšího člena naší rodiny. 

A vy rozumíte fotbalu? 
Ne, vůbec ne. Jezdím s nimi na fotbal jako za zábavou. Do Přelovic, do Přelouče, v Bohdanči jsem byla. Co se týče pravidel, něco mi neustále vysvětlují. A když dají naši gól, tak samozřejmě skanduji (směje se).

Kde čerpáte informace pro Tip ligu? 
Od starších a také zkušenějších hráčů.
 
Máte nějaký návod jak v Tip lize uspět? 
Nechat si dobře poradit. Ale tato rada asi mnoha soutěžícím nepomůže.

Co vás katapultovalo na samotný vrchol soutěže? 
V mém případě se jedná čistě o náhodu a štěstí. 

Raději riskujete nebo se spíš držíte při zdi? 
To je dobrá otázka. Častěji riskuji. 

Při vyplňování kuponu jste si řekla svoje, nebo vám byl tip nadiktován? 
Dá se říct, že mě říkali, napiš tam jedničku nebo dvojku. Někdy i nulu. 

Mám tomu chápat, tak, že vy jste vůbec netipovala? 
To zase ne. Občas jsem si prosadila svojí. Paradoxně dva výsledky asi všechno rozhodly. Bráchovi jsem se vzepřela (šibalsky mrkne). 

Jste o víkendu napjatá a po skončení zápasů pátráte po výsledcích, nebo čekáte až na pondělní vydání novin?
Výsledky konkrétních zápasů neřeším. Já čekám jen ve středu na telefon, aby mě řekli, kde se v celkovém pořadí nacházím (úsměv). 

Jak jste tedy hodnotila první telefonát, který vám oznámil, že jste v prvním kole získala pouhý bod?
Bylo mi oznámeno, že jsem spíše níž. Brala jsem to s úsměvem, vždyť do konce ještě scházelo hodně kol. 

Do elitní jedenáctky jste poprvé nakoukla po šestém kole. Co vám proběhlo hlavou?
Že to snad ani není možné. Jak se to mohlo stát? 

Po osmém dějství jste ztrácela pouze čtyři body na prvního. Už vás nahlodával vítězný červíček?
Ne, to ani náhodou. Zjistila jsem, že je tato soutěž strašně nevyzpytatelná. Jeden týden můžete být nahoře a hned druhý dole.

Takže vás patrně nerozhodilo, když jste záhy vypadla z elitní jedenáctky? 
Ne vůbec. Věděla jsem totiž, že brácha bude bojovat až do konce. 

Po jedenáctém kole jste sice figurovala na první příčce, ovšem před vámi zela desetibodová díra… 
Já jsem to vážně moc neřešila. K něčemu jsem se propůjčila a pak čekala, co z toho vyleze. Ať je to tak nebo tak. Rozhodně jsem nečekala, že z toho bude první místo. A když se zrodilo, bylo to velice příjemné. 

Zatímco váš největší konkurent v posledních dvou kolech ztrácel, vy jste zářila…
To byla bráchova zásluha, který mě statečně posouval co nejvýše. 

Prozradíte taktiku pro poslední kolo? 
Maximálně zariskovat a pokusit se všechny soupeře porazit. 

Jak se k vám dostalo, že jste se stala celkovou vítězkou? 
Volal mi taťka s tím, jestli jsem četla dnešní noviny. Odvětila jsem, že ne, že je čtu jednou za týden. A proč bych je měla číst? Tak mi doporučil, ať si je pořídím. Zatelefonovala jsem chlapíkovi do práce, co nám vozí materiál, a ten mi je koupil.

Mělo vaše prvenství v prestižní soutěži nějakou odezvu? 
V práci jsem ukázala noviny, ale bylo to v klidu. Za to v rodině nastal poprask. S bráchou Martinem jsme přeci byli outsideři… 

V pokračující soutěži budete na podzim asi více na očích. Jaké má plány obhájce?
Hrála jsem poprvé a pravděpodobně také naposledy. Člověk vyhraje, řekne si, první místo je krásné, ale stačilo to. Končíme. Necháme to někomu jinému. Třeba tomu, kdo byl zklamaný.