Jaroslavu Smolíkovi je 59 let. Bydlí v malé obci Vlčí Habřina na Pardubicku a má tři děti. Jaroslav působil jako starosta SDH (Sbor dobrovolných hasičů) Vlčí Habřina, momentálně vkládá svou energii do hospodářství a rodiny, hlavně vnoučat. Je čtyřnásobný dědeček. Zdánlivě obyčejný život na vesnici povyšuje právě „dědictví“ v podobě rodinné tradice s darováním krve.

„Vůbec poprvé jsem daroval v 18 letech, když jsem byl na vojně. Šel jsem hlavně z toho důvodu, že moje maminka byla nemocná a potřebovala častou výměnu krve,“ vzpomíná Jaroslav Smolík. K darování krve ho inspiroval jeho otec. Tady začala tradice. Dnes má kontě už 105 odběrů a je držitelem ocenění Zlatý Kříž třetího stupně, který dostávají dárci za 80 odběrů.

Už více než desetkrát darovala krev nejmladší z jeho dětí Nikola Kruliš (dříve Smolíková), která je v současné době na rodičovské dovolené s dvouletým synem Míšou a bydlí s rodiči ve Vlčí Habřině. „Už na základní škole, když jsme se učili o krevních skupinách, jsem si přála, abych měla vzácnou krev, aby na mě byl táta pyšný a já mohla chodit s ním i s bratry,“ říká Nikola.

Lukáš Smolík s manželkou a dcerami.Lukáš Smolík s manželkou a dcerami.Zdroj: Archiv

Právě ona přivedla k darování krve i svého manžela a tradici tak posunula dál. Když šla darovat krev poprvé, byl u toho i její otec. „Byla jsem nervózní, bála jsem se, jestli splním všechny podmínky, nebo se mi neudělá špatně. Taťka mi ale přesně říkal, co mě čeká a co mám dělat. Nakonec všechno proběhlo úplně v pohodě a za první darování krve jsem dostala i malý odznáček,“ vzpomíná Nikola.

Ve svých dvaceti letech šel poprvé darovat krev nejstarší syn Lukáš (36), dnes má za sebou 51 odběrů. „K darování mne nikdo nikdy nenutil, když jsem se ptal otce, proč daruje, odvětil mi, že kvůli nám. Bral jsem to automaticky, jako věc která se dělá,“ konstatuje Lukáš Smolík.

Na otázku, jestli i on bude tradici předávat dál, odpovídá: „Pokud budou moje krásné dcery chtít chodit a pokračovat v tradici naší rodiny, budu velice pyšný a hrdý otec.“

Všichni u Smolíkových vnímají darování krve jako pomoc druhým. „Chodím z toho důvodu, že můžu pomáhat lidem, alespoň takto jelikož krve je málo,“ říká Nikola. „Jsem člověk, který věří v karmu a dobrý úmysl, proto to dělám, pouze z chuti pomáhat. A trošičku i jako vykoupení za mé hříchy,“ dodává Lukáš.