Kardinál Miloslav Vlk se ve sporu královéhradeckého gynekologa Josefa Donáta a Arcidiecézní charity v Praze o českou nemocnici v ugandském Buikwe postavil na stranu charity.
Podle doktora Donáta nemocnice, jejíž je duchovním otcem, skomíráz důvodulaxního přístupu charity k jejímu dalšímu fungování.
V nemocnici doposud oproti původním závazkům špatně funguje porodnice. A charita se místo původně slíbené čtrnáctileté podpory zařízení o ni chce přestat starat už za čtyři roky.

„Nemocnice je ve správě diecéze Lugazi a Arcidiecézní charita se nemůže chovat jako kolonizátoři a diktovat jí. My pomáháme přes různost našich kultur. Docent Donát bohužel nesehrál vždy pozitivní roli svými zásahy v Buikwe, i když neměl žádnou kompetenci,“ řekl včera Deníku pražský arcibiskup Vlk.

Podle Donáta však v okolních vesnicích umírají kvůli nedostatečné péči těhotné ženy. „Cílem celého projektu nemocnice bylo přitom právě snížit mateřskou, novorozeneckou a dětskou úmrtnost. Ministerstvo zdravotnictví na to dokonce dalo šestimilionový grant s názvem Nemocnice a škola pro porodní asistentky,“ zlobí se Josef Donát.

Na kardinála Miloslava Vlka se obrátil s prosbou o pomoc poté, co s výtkami na fungování ugandské nemocnice u charity neuspěl. Charita nemocnici v Africe financuje. Kardinál Vlk vloni nemocnici otevíral a vysvětil.

Celý spor se vede především o to, zda nemocnice naplňuje své (původní) poslání.
Podle Josefa Donáta nikoliv, stala se totiž „poliklinikou s lůžky a porodním sálem bez lékaře. V současnosti není v nemocnici ani chirurg a anesteziolog. A to, že tu chybí porodník a pediatr, to je už skutečný hazard se životy rodiček a novorozenců,“ dodal.
A varuje, že pokud nedojde ke zlepšení úrovně nemocnice, ugandské úřady ji zavřou.
„Nemocnice poskytuje na místní poměry velmi nadstandardní služby. A to jak v ambulantní péči, tak i základní chirurgické zákroky.
Zprovozněna je také dětská a ženská lůžková část nemocnice. Služby nemocnice využije denně 70-90 pacientů,“ oponuje charita ve svém vyjádření pro Deník.
Doktor Donát má podle charity přehnané představy a chtěl vybudovat uprostřed africké buše druhý Motol. Josef Donát obhajobu charity označil za alibismus. Té se však zastal i šéf slovenského týmu lékařů, který nyní nemocnici vede po medicínské stránce.



Co Josef Donát vytýká charitě

– „Náš původní projekt předběhl dobu, současný stav je neomluvitelný hazard“
– „Arcidiecézní charita Praha nemá na provoz nemocnice ani finance, ani zájem a snahu cokoliv zlepšit“
– „Minimální požadavky pro provoz nemocnice jsem zpracoval před více než rokem. Byly ignorovány, zpochybňovány a zvolena naprosto nepřijatelná a protiprávní varianta provozu. Odporuje mému svědomí i Hippokratově přísaze.“
– „To, že nemocnice denně ošetří 80 pacientů a odoperuje dvě chirurgické operace, je chvályhodné, ale není to ukázka kvality péče o matku a dítě. Je to běžná praxe afrických nemocnic a chlubit se tím může jen diletant, který o medicíně nic neví“

Poprve jsme v Hradeckém deníku o sporu informovali 19. července tohoto roku. Články si přečte, když kliknete zde a další související, když kliknete tady.

Průvodní dopis kardinála Vlka k zaslané zprávě

(Plné znění)

Vážená redakce, jako reakci na Váš článek z 19.7.07 v rubrice Téma regionu Vám již bylo z Rozvojového střediska Arcidiecézní charity Praha sděleno vyjádření.

Nemocnice je ve správě diecéze Lugazi a AdCh se nemůže chovat jako kolonizátoři a diktovat jim. My pomáháme přes různost našich kultur. Doc. Donát bohužel nesehrál vždy pozitivní roli svými zásahy v Buikwe, i když neměl žádnou kompetenci.

V příloze je zpráva Arcidiecézní charity Praha.

Kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský

ZPRÁVA ARCIDIECÉZNÍ CHARITY PRAHA K OTÁZCE NEMOCNICE V BUIKWE NASTOLENÉ MUDR. JOSEFEM DONÁTEM

(Plné znění)

Reagujeme na dopis MUDr. Josefa Donáta panu kardinálovi Miloslavu Vlkovi ze dne 3.6.2007 týkající se Česko-ugandské nemocnice, který nám byl zaslán k vyjádření.

Česko-ugandská nemocnice v Buikwe je provozována diecézí Lugazi, my v podstatě pomáháme ugandskému partnerovi jak finančně; tak odborně přes bratislavskou univerzitu.

Určitě není možné a ani nechceme budovat nemocnici evropskou v Africe. Je to třeba dělat uvážlivě, kvalitně a odborně, avšak s respektováním jejich africké kultury.

Cílem je vyučit odborný personál, napojit finanční provoz co nejvíce na místní zdroje. Plánujeme každým rokem finanční pomoc snižovat a v budoucnu pomáhat hlavně odborně. Nemocnice je svým rozsahem i kvalitou velmi ojedinělým rozvojovým projektem.

Nemocnice byla po důkladné přípravě zprovozněna na začátku tohoto roku a v současné době poskytuje na místní poměry velmi nadstandardní služby jak v oblasti ambulantní péče, tak základní chirurgické zákroky.

Zprovozněna je také dětská a ženská lůžková část nemocnice.

Služby Česko-ugandské nemocnice využije denně 70-90 pacientů.

V období od zprovoznění nemocnice působili na místě zkušení atestovaní lékaři ze Slovenska, kteří mají s prací v afrických podmínkách zkušenosti. Partnerem Arcidiecézní charity Praha, který zajišťuje odbornou garanci pracoviště, je Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty. Tato vysoká škola provozuje v Africe dalších 17 ambulantních pracovišť a s jejich realizací má téměř desetiletou zkušenost.

Nemocnice disponuje licencí udělenou ugandským ministerstvem zdravotnictví a prošla již několika kontrolami ze strany kraje Mukono a okresu Buikwe. Během těchto kontrol přímo na místě nebyly nikdy shledány žádné rozpory s ugandskými směrnicemi či legislativou. Naopak, instituce se těší podpory těchto místních zastupitelstev.

Provozovatelem nemocnice je Dieceze Lugazi. Zdravotní odbor diecéze, s kterým jsme v úzkém kontaktu, neshledal ani nečiní cokoliv protiprávního. Nedostatky, které popisuje MUDr. Donát ve svém dopise, buď nejsou pravdivé nebo vyplývají ze skutečnosti, že gynekologicko-porodnickou péči zatím v plném rozsahu nemocnice nezabezpečuje. Plné zprovoznění gynekologického oddělení je do budoucna naplánováno.

Zároveň je nutné uvést, že při porodech vykonávaných v naší nemocnici ještě nikdo od zahájení provozu nezemřel. Došlo ke dvěma úmrtím matek, které rodily tradičním způsobem doma a do nemocnice byly přivezeny tak pozdě a s takovou ztrátou krve, že se nestihlo je ani přijmout. Zmiňované smrti rodičky na začátku května nešlo zabránit. Zemřela 10. 5. 2007 ve 23 hod. na srdeční selhání a post partum Hemorrhage. Zemřela ještě před tím, než byla přijata do nemocnice.

Slovenští lékaři mají noční a víkendové služby a vždy alespoň jeden z nich je 24 hodin na telefonu.

Nemocnice disponuje autem pro převoz pacientů: Při investičních i provozních činnostech se snažíme o maximální efektivitu. Dovoz vybavení kontejnerem zámořské dopravy není pro svoji finanční náročnost plánován. Např. v případě postelí, na něž MUDr. Donát upozorňuje, budeme v budoucnu dávat jednoznačně přednost nákupu v Ugandě. Vedle finanční úspory dáme navíc práci místním lidem.

Ve věci moskytiér byla situace vyřešena – téměř všechny postele již moskytiéry mají.

Pokud jde o povlečení, je v Ugandě zvykem, že si pacienti povlečení nosí. Těm, co ho nemají, je samozřejmě poskytováno. Nemocnici chybí vlastní mužské lůžkové oddělení. Situace bude v závislosti na finančních možnostech řešena.

Poplatky v nemocnicích jsou v Ugandě běžné. Všechny diecézní nemocnice poplatky vybírají. Výše našich poplatků vychází z poplatků diecézní nemocnice v Naggalamě, resp. naše jsou o něco nižší. Poplatky jsou naprosto přijatelné, jak bylo potvrzeno zástupci komunity, s nimiž se pravidelně setkáváme. Celá komunita nemocnici velmi chválí a se službami je spokojena, protože jsou podle jejich zkušeností lepší než v okolních nemocnicích. Pokud některý pacient nemá na zaplacení, služby neodmítáme. Může zaplatit později nebo udělíme výjimku.

Česko-ugandská nemocnice je velmi úspěšným projektem. Může mít své dílčí nedostatky, jde o mladý projekt a nově založenou instituci. V ugandských poměrech je však práce velmi náročná a nelze docílit bezvadného provozu, na který je český lékař a pacient zvyklý v českých zařízeních. Podle vyjádření kompetentních lidí (prof. MUDr. Krčméry – zřizovatel VŠZSP; p.Denis Bakomeza, zástupci kraje Mukono, zástupci místní komunity atd.) splňuje naše nemocnice všechna kritéria kvalitního zdravotnického zařízení v Ugandě.

Rozvojové středisko Arcidiecézní charity Praha, 29. 7. 2007

Reakce doktora Donáta na dopis kardinála Vlka a vyjádření rozvojového střediska ACH Praha

(Plné znění)

V roce 2002 projekt a žádost o grant MZd ČR Nemocnice a škola pro porodní asistentky v rovníkové Africe - projekt na 15 let

Cíl projektu - snížit mateřskou, novorozeneckou a dětskou úmrtnost

Mateřská úmrtnost je v Ugandě 15. nejhorší na světě

Perinatální péče - přeloženo do podmínek Afriky - poznat patologii a rodičku včas poslat do nemocnice a tam vše vyřešit.

Nebyl to plán vnucovaní našeho porodnictví po vzoru kolonizátorů, jak píše pan kardinál, ale originální a jednoduchý projekt, který se dosud nikde v Ugandě není a pochybuji že je někde jinde v rovníkové Africe.

Princip

1. Začátek činnosti nemocnice a první předpoklad její úspěšné práce - lékař porodník a učitel a dětský lékař - krátké školení všech tradičních porodních bab z vesnic okresu Buikwe - poznat ohrožení života matky nebo dítěte, spojit se mobilním telefonem s nemocnicí, transport do nemocnice provede nemocniční terénní auto a zkušený porodnický tým patologii vyřeší - nesmírně jednoduché, mobil má na ugandské vesnici každý druhý, operační sál je funkční , terénní auto nemocnice má.

Nemá ale operace schopný tým, respektive nemá vůbec žádný tým.

Po 6 měsícícch činnosti není v nemocnici gynekolog a t.č. ani chirurg a anesteziolog.

2. Přepokladem naplnění projektu je nemocnice s operačním a porodním sálem, tu postavila ACH Praha, na Ugandu nadstandardní vybavení - to jsem beze zbytku sehnal já a zkušený gynekolog a pediatr mající zkušenost s výukou v angličtině- místo pro doškolování sester i lékařů - v nemocnici je - porodnické operace schopný tým, dostupný 24 hodin - není a v dohledné době nebude, ACH přijetí gynekologa nepochopitelným způsobem bojkotuje, považuji to za nebezpečný naschvál vůči mému projektu.

V nemocnici t.č.pracují 3 slovenští lékaři - neurolog jako lékařský ředitel, hematoložka a internistka - tým schopný ambulantní práce, ale ne cokoli porodnicklého nebo chirurgického řešit

3. Současná realita: 6 měsíců není v nemocnici žádný gynekolog (schválnost ředitele charity), 3 měsíce tam není pediatr, přitom jde o porodnici se 24 hodinovou službou (jen místní porodní asistentky) a dětskou nemocnici (80% pacientů jsou děti), není tam pediatr. Odborně to je hazard se zdravím místních lidí.

Není tam žádný český doktor ani česká sestra!

Výsledek

V dopise ACH se píše o dvou rodičkách z nichž jedna byla přivezena umírající a druhá mrtvá - to má být ospravedlní, v očích koho?

Je to přiznání neschopnosti alespoň v očích obyvatel okolí naší nemocnice. Já jsem s těmi lidmi mluvil, z vedení ACH tam za dobu provozu nikdo nebyl.

Vysvětlení ACH Praha je anonymní, nic neříká a jen stále dokola opakuje to, co je známé. Nadstandardní péče? Slovenští lékaři, kteří nemají nejmenší zkušenost s porodnictvím, trvalé riziko pro rodičky, žádné školení porodních asistentek - to je výskledek.

Nevyužité přístroje

- 6 měsíců nevybalené inkubátory, dva autoklávy - jeden nový a jeden repasovaný, se kterými nikdo nemumí zacházet - ani sloveští lékaři zvyklí na práci v terénu, nevybalené opearační lampy, nový ultrazvukový přístroj, který lékaři neumí používat, automatický biochemický analyzátor, dar za 80 000 Kč, který dosud nebyl zprovozněn. To je nadstandard?

ACH není schopna přijmout ani jednu zdravotní sestru, která by dokázala autoklávy a inkubátory zprovoznit a hlavně obsluhovat. Není schopna přijmout ani jednoho českého lékaře, přestože na ACH Praha proběhly s lékaři konkurzy a výběr lékařů byl slibný.

K dopisům - pana kardinála - prosil jsem ho o pomoc jako hlavu katolické církve a jako morální autoritu země. Z dopisu Deníku je vidět, že moji práci zpochybňuje, staví se na stranu svých podřízených. Když nic jiného, nyní vím, že nepřipouští chyby ACH Praha. Jak jinak, v podstatě jsem takovou reakci čekal. Neodpověděl ani na můj první dopis z ledna 2007, ve kterém jsem ho upozorňoval na nesrovnalosti ve financování stavby nemocnice.

Beru prostě na vědomí jeho pro mne nekonkrétní stanovisko a vím, že se žádostí o pomoc se musím obrátit jinam.

Všichni zainteresování vedoucí činitelé ACH Praha a jejího rozvojového střediska nemocnici v chodu neviděli a těžko jako laici od zeleného stolu mohou mluvit o nadstardu a chválit svoji práci. Nemocnici nedělají budovy ani vybavenost, ale lékaři a sestry, jejich odbornost, znalosti a dovednost. To v naší ugandské nemocnici dodnes chybí.

Řeči o nadstardu jsou lež, nemocnice neodpovídá ani ugandskému standardu. V tamních nemocnicích jsou také 3-4 místní lékaři, ale ti jsou již od promoce školeni v porodnictví a každá nemocnice je v operativě soběstačná. Císařský řez tam udělá i doktor 6 měsíců po promoci. V tomto směru naše nemocnice ugandskému standaru neodpovídá.

V současnosti to je poliklinika s lůžky a s porodním sálem bez lékaře! Nemocnici vede pracovnice ACH Praha - právnička několik let po promoci, která je ve zdravotnictví uplným laikem. Konkurz na ředitele nemocnice, slibovaný presidentem ACH p. Přibylem na konci roku 2006, se prostě nekonal.

Od mého pobytu v Buikwe v květnu 2007 se situace v nemocnici přeci jen trochu změnila. Objevily se moskytiéry, bylo otevřeno dětské oddělení, přibyl místní lékař. Stále ještě není dokončeno ubytovací zařízení pro český personál, protože ACH Praha nedodala peníze, přitom tato budova měla být dokončena podle smlouvy do konce dubna 2007. Proč charita s platbou otálí?

Co je však horší, že stále v nemocnici není porodník ani pediatr, což je skutečný hazard se životy rodiček a novorozenců, nejen z pohledu evropského lékaře. Těžce nedonošená dvojčata, medializovaná ACH Praha na internetu, naštěstí přežila i bez inkubátorů, které od příjezdu kontejneru stály vedle porodního sálu nevybalené, protože s nimi nikdo neuměl zacházet!

Zápisy z kontrol MZd Ugandy jsem četl, svědčí o dobré vybavenosti nemocnice, ale nic neříkají o kvalitě a odbornosti lékařů. Vzpomenuté kontroly jistě nepředpokládaly, že v nemocnici není lékař schopný udělat císařský řez nebo řešit závažnou porodnickou komplikaci.

Moje informace jsou zcela protichůdné, pokud se nezlepší porodnické zázemí, může nemocnici hrozit dokonce uzavření.

Zdá se, že svévolné zkrácení slibované pomoci ze strany ACH Praha Ugandě z 15 na 4 roky by mohlo připravit podmínky pro předání nemocnice Slovákům. Rozvojové středisko ACH zdůrazňuje slovenskou zkušenost z dalších 17 ambulantních pracovišť v rozvojových zemích. S vedoucím projektu prof. Krčmérym jsem jednání zahajoval já před 2 roky a navštivil jsem dvakrát i jejich pracoviště v Nairobi. Jde vesměs o zařízení ambulantní s výjimkou jedné polní nemocnice v Súdánu. Slováci nikdy a nikde neprovozovali porodnictví a proto ani porodníky ve svém velkém týmu nemají. Nemají rovněž zkušenost s výukou porodních asistentek.

Zbavovat se odpovědnosti, originální myšlenky a možnosti jednoduchým způsobem pomoci místním lidem, zvláště když už nemocnice stojí a je dobře vybavena, je z pohledu České republiky nerozum a z hlediska Uganďanů neserióznost.

S tím jsem zajedno i představiteli ugandské diecéze. Odůvodňování tohoto postupu tím, že ACH nemá peníze, by bylo vhodné doložit údajem, kolik peněz je na kontě se specifickým znakem nemocnice 804 a zveřejnit finanční bilanci příjmů a výdajů v souvislosti s nemocnicí.

Peníze nejsou nikde a je třeba je shánět. Třeba jako ti Slováci, kteří na svoje rozvojové projekty dávají mimo jiné i celý výtěžek Tříkrálové sbírky.