Kardinál Miloslav Vlk se ve sporu královéhradeckého gynekologa Josefa Donáta a Arcidiecézní charity v Praze o českou nemocnici v ugandském Buikwe postavil na stranu charity.
Podle doktora Donáta nemocnice, jejíž je duchovním otcem, skomíráz důvodulaxního přístupu charity k jejímu dalšímu fungování.
V nemocnici doposud oproti původním závazkům špatně funguje porodnice. A charita se místo původně slíbené čtrnáctileté podpory zařízení o ni chce přestat starat už za čtyři roky.

„Nemocnice je ve správě diecéze Lugazi a Arcidiecézní charita se nemůže chovat jako kolonizátoři a diktovat jí. My pomáháme přes různost našich kultur. Docent Donát bohužel nesehrál vždy pozitivní roli svými zásahy v Buikwe, i když neměl žádnou kompetenci,“ řekl včera Deníku pražský arcibiskup Vlk.

Podle Donáta však v okolních vesnicích umírají kvůli nedostatečné péči těhotné ženy. „Cílem celého projektu nemocnice bylo přitom právě snížit mateřskou, novorozeneckou a dětskou úmrtnost. Ministerstvo zdravotnictví na to dokonce dalo šestimilionový grant s názvem Nemocnice a škola pro porodní asistentky,“ zlobí se Josef Donát.

Na kardinála Miloslava Vlka se obrátil s prosbou o pomoc poté, co s výtkami na fungování ugandské nemocnice u charity neuspěl. Charita nemocnici v Africe financuje. Kardinál Vlk vloni nemocnici otevíral a vysvětil.

Celý spor se vede především o to, zda nemocnice naplňuje své (původní) poslání.
Podle Josefa Donáta nikoliv, stala se totiž „poliklinikou s lůžky a porodním sálem bez lékaře. V současnosti není v nemocnici ani chirurg a anesteziolog. A to, že tu chybí porodník a pediatr, to je už skutečný hazard se životy rodiček a novorozenců,“ dodal.
A varuje, že pokud nedojde ke zlepšení úrovně nemocnice, ugandské úřady ji zavřou.
„Nemocnice poskytuje na místní poměry velmi nadstandardní služby. A to jak v ambulantní péči, tak i základní chirurgické zákroky.
Zprovozněna je také dětská a ženská lůžková část nemocnice. Služby nemocnice využije denně 70-90 pacientů,“ oponuje charita ve svém vyjádření pro Deník.
Doktor Donát má podle charity přehnané představy a chtěl vybudovat uprostřed africké buše druhý Motol. Josef Donát obhajobu charity označil za alibismus. Té se však zastal i šéf slovenského týmu lékařů, který nyní nemocnici vede po medicínské stránce.



Co Josef Donát vytýká charitě

– „Náš původní projekt předběhl dobu, současný stav je neomluvitelný hazard“
– „Arcidiecézní charita Praha nemá na provoz nemocnice ani finance, ani zájem a snahu cokoliv zlepšit“
– „Minimální požadavky pro provoz nemocnice jsem zpracoval před více než rokem. Byly ignorovány, zpochybňovány a zvolena naprosto nepřijatelná a protiprávní varianta provozu. Odporuje mému svědomí i Hippokratově přísaze.“
– „To, že nemocnice denně ošetří 80 pacientů a odoperuje dvě chirurgické operace, je chvályhodné, ale není to ukázka kvality péče o matku a dítě. Je to běžná praxe afrických nemocnic a chlubit se tím může jen diletant, který o medicíně nic neví“

Poprve jsme v Hradeckém deníku o sporu informovali 19. července tohoto roku. Články si přečte, když kliknete zde a další související, když kliknete tady.

Průvodní dopis kardinála Vlka k zaslané zprávě

(Plné znění)

Vážená redakce, jako reakci na Váš článek z 19.7.07 v rubrice Téma regionu Vám již bylo z Rozvojového střediska Arcidiecézní charity Praha sděleno vyjádření.

Nemocnice je ve správě diecéze Lugazi a AdCh se nemůže chovat jako kolonizátoři a diktovat jim. My pomáháme přes různost našich kultur. Doc. Donát bohužel nesehrál vždy pozitivní roli svými zásahy v Buikwe, i když neměl žádnou kompetenci.

V příloze je zpráva Arcidiecézní charity Praha.

Kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský

ZPRÁVA ARCIDIECÉZNÍ CHARITY PRAHA K OTÁZCE NEMOCNICE V BUIKWE NASTOLENÉ MUDR. JOSEFEM DONÁTEM

(Plné znění)

Reagujeme na dopis MUDr. Josefa Donáta panu kardinálovi Miloslavu Vlkovi ze dne 3.6.2007 týkající se Česko-ugandské nemocnice, který nám byl zaslán k vyjádření.

Česko-ugandská nemocnice v Buikwe je provozována diecézí Lugazi, my v podstatě pomáháme ugandskému partnerovi jak finančně; tak odborně přes bratislavskou univerzitu.

Určitě není možné a ani nechceme budovat nemocnici evropskou v Africe. Je to třeba dělat uvážlivě, kvalitně a odborně, avšak s respektováním jejich africké kultury.

Cílem je vyučit odborný personál, napojit finanční provoz co nejvíce na místní zdroje. Plánujeme každým rokem finanční pomoc snižovat a v budoucnu pomáhat hlavně odborně. Nemocnice je svým rozsahem i kvalitou velmi ojedinělým rozvojovým projektem.

Nemocnice byla po důkladné přípravě zprovozněna na začátku tohoto roku a v současné době poskytuje na místní poměry velmi nadstandardní služby jak v oblasti ambulantní péče, tak základní chirurgické zákroky.

Zprovozněna je také dětská a ženská lůžková část nemocnice.

Služby Česko-ugandské nemocnice využije denně 70-90 pacientů.

V období od zprovoznění nemocnice působili na místě zkušení atestovaní lékaři ze Slovenska, kteří mají s prací v afrických podmínkách zkušenosti. Partnerem Arcidiecézní charity Praha, který zajišťuje odbornou garanci pracoviště, je Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty. Tato vysoká škola provozuje v Africe dalších 17 ambulantních pracovišť a s jejich realizací má téměř desetiletou zkušenost.

Nemocnice disponuje licencí udělenou ugandským ministerstvem zdravotnictví a prošla již několika kontrolami ze strany kraje Mukono a okresu Buikwe. Během těchto kontrol přímo na místě nebyly nikdy shledány žádné rozpory s ugandskými směrnicemi či legislativou. Naopak, instituce se těší podpory těchto místních zastupitelstev.

Provozovatelem nemocnice je Dieceze Lugazi. Zdravotní odbor diecéze, s kterým jsme v úzkém kontaktu, neshledal ani nečiní cokoliv protiprávního. Nedostatky, které popisuje MUDr. Donát ve svém dopise, buď nejsou pravdivé nebo vyplývají ze skutečnosti, že gynekologicko-porodnickou péči zatím v plném rozsahu nemocnice nezabezpečuje. Plné zprovoznění gynekologického oddělení je do budoucna naplánováno.

Zároveň je nutné uvést, že při porodech vykonávaných v naší nemocnici ještě nikdo od zahájení provozu nezemřel. Došlo ke dvěma úmrtím matek, které rodily tradičním způsobem doma a do nemocnice byly přivezeny tak pozdě a s takovou ztrátou krve, že se nestihlo je ani přijmout. Zmiňované smrti rodičky na začátku května nešlo zabránit. Zemřela 10. 5. 2007 ve 23 hod. na srdeční selhání a post partum Hemorrhage. Zemřela ještě před tím, než byla přijata do nemocnice.

Slovenští lékaři mají noční a víkendové služby a vždy alespoň jeden z nich je 24 hodin na telefonu.

Nemocnice disponuje autem pro převoz pacientů: Při investičních i provozních činnostech se snažíme o maximální efektivitu. Dovoz vybavení kontejnerem zámořské dopravy není pro svoji finanční náročnost plánován. Např. v případě postelí, na něž MUDr. Donát upozorňuje, budeme v budoucnu dávat jednoznačně přednost nákupu v Ugandě. Vedle finanční úspory dáme navíc práci místním lidem.

Ve věci moskytiér byla situace vyřešena – téměř všechny postele již moskytiéry mají.

Pokud jde o povlečení, je v Ugandě zvykem, že si pacienti povlečení nosí. Těm, co ho nemají, je samozřejmě poskytováno. Nemocnici chybí vlastní mužské lůžkové oddělení. Situace bude v závislosti na finančních možnostech řešena.

Poplatky v nemocnicích jsou v Ugandě běžné. Všechny diecézní nemocnice poplatky vybírají. Výše našich poplatků vychází z poplatků diecézní nemocnice v Naggalamě, resp. naše jsou o něco nižší. Poplatky jsou naprosto přijatelné, jak bylo potvrzeno zástupci komunity, s nimiž se pravidelně setkáváme. Celá komunita nemocnici velmi chválí a se službami je spokojena, protože jsou podle jejich zkušeností lepší než v okolních nemocnicích. Pokud některý pacient nemá na zaplacení, služby neodmítáme. Může zaplatit později nebo udělíme výjimku.

Česko-ugandská nemocnice je velmi úspěšným projektem. Může mít své dílčí nedostatky, jde o mladý projekt a nově založenou instituci. V ugandských poměrech je však práce velmi náročná a nelze docílit bezvadného provozu, na který je český lékař a pacient zvyklý v českých zařízeních. Podle vyjádření kompetentních lidí (prof. MUDr. Krčméry – zřizovatel VŠZSP; p.Denis Bakomeza, zástupci kraje Mukono, zástupci místní komunity atd.) splňuje naše nemocnice všechna kritéria kvalitního zdravotnického zařízení v Ugandě.

Rozvojové středisko Arcidiecézní charity Praha, 29. 7. 2007

Reakce doktora Josefa Donáta na dopis kardinála Vlka a vyjádření rozvojového střediska ACH Praha

(Plné znění)

Projekt, jeho cíl, princip a způsob realizace

V roce 2002 byl vypracován projekt ACH Praha s názvem " Nemocnice a škola pro porodní asistentky v rovníkové Africe" se žádostí o grant MZ ČR, která byla kladně vyřízena a grant ve výší 6,5 milionů Kč ACH Praha obdržela.

Projekt předpokládal 15 letou pomoc ACH Praha české nemocnici a škole pro porodní asistentky, která se stala majetkem diecéze Lugazi v Ugandě.

Cílem projektu bylo především snížení mateřské, novorozenecké a dětské úmrtnosti v okresu Buikwe, doškolování tradičních porodních bab z vesnic okresu a výuka budoucích porodních asistentek formou regulérní školy. Současně měla nemocnice poskytnout léčebně-preventivní péči dětem, se zvláštním zaměřením na děti sponzorované z Česka prostřednictvím ACH Praha.

Principem projektu bylo včas poznat porodnickou patologii v terénu, zajistit transport těhotné do nemocnice a tam patologii operativně vyřešit.

Nebyl to plán vnucovaní našeho porodnictví po vzoru kolonizátorů, ale originální a jednoduchý projekt, který by mohl být vzorem pro ugandské zdravotnictví a zatím nebyl nikde v Ugandě realizován a podle dostupných informací ani jinde v rovníkové Africe.

Způsob realizace vychází ze 3 bodů:

1. Předpokladem úspěšné práce nemocnice na začátku její činnosti je zkušený lékař- porodník, schopný výuky v angličtině, který provede krátkodobé školení všech tradičních porodních bab z vesnic okresu Buikwe tak aby uměly rozpoznat stavy ohrožující život matky a dítěte, spojit se mobilním telefonem s nemocnicí, která by pak zajistila transport do nemocnice, kde by pak zkušený porodnický tým patologii vyřešil.

Efektivní a jednoduché řešení, mobilní telefon má i na ugandské vesnici každý druhý, funkční operační sál a terénní auto má česká nemocnice. Předpokládalo to 24 hodinovou pohotovostní službu v nemocnici, která bude schopna vyřešit jakoukoli porodnickou patologii v noci i o víkendech. . Tento tým nemocnice v současnosti nemá. Po 6 měsícícch činnosti není v nemocnici gynekolog a t.č. ani pediatr, chirurg a anesteziolog.

Další funkce nemocnice - dětské lůžkové oddělení, včetně dětské chirurgie, vyžaduje v týmu lékařů mít pediatra, chirurga a anesteziologa.

2. Přepokladem naplnění projektu je:

- nemocnice s operačním a porodním sálem s vybavením, umožňujícím dobrou operativu, anestézii a resuscitaci, nakoupeno v ČR

- gynekolog, minimálně s 10 letou praxí a pediatr, schopní komunikace v angličtině

- místo pro doškolování sester i lékařů - učebna v nemocnici je

- tým zkušených lékařů schopný provádět porodnické a chirurgické operace, 24 hodin denně dostupná operační služba - to v nemocnici v současné době není, přijetí gynekologa ACH Praha navíc z stále odmítá.

V nemocnici t.č. pracují 3 slovenští lékaři - neurolog jako lékařský ředitel, hematoložka a internistka - tým schopný ambulantní práce, ale ne operovat, nebo řešit porodnické komplikace.

3. Současná realita: 6 měsíců není v nemocnici žádný gynekolog, 3 měsíce není pediatr, přitom jde o porodnici se 24 hodinovou pohotovostní službou, kde pracuje jen 5 místních porodních asistentek a dětské oddělení bez pediatra, přitom většina ambulantních pacientů jsou děti. Odborně to je hazard se zdravím místních lidí.

Česká nemocnice v Ugandě je v současnosti poliklinikou s lůžky a s porodním sálem bez lékaře! Není v ní žádný český doktor ani česká sestra! Byla však postavena a vybavena za české peníze, na to by ACH Praha neměla zapomínat.

Výsledek současného přístupu ACH Praha

Ve zprávě ACH se píše o dvou rodičkách z nichž jedna byla do české nemocnice přivezena umírající a druhá mrtvá - to má být ospravedlní, v očích koho? Právě takovým "ukázkovým" případům měl náš projekt zabránit. Aby ženy neumíraly před nemocnicí, ale byly do ní dopraveny včas. .

Vysvětlení ACH Praha je anonymní, nic neříká a jen stále dokola opakuje to, co je známé. Nadstandardní péče ? Slovenští lékaři, kteří nemají zkušenost s porodnictvím jsou rizikem pro rodičky a novorozence, nepořádají žádná školení porodních asistentek.

Nevyužité přístroje - v nemocnici již 6 měsíců stojí nevybalené inkubátory a 3 operační svítidla, dva autoklávy, se kterými nikdo neumí zacházet, nový ultrazvukový přístroj, který lékaři neumí používat, automatický biochemický analyzátor, dar za 80 000 Kč, který dosud nebyl zprovozněn. Proč? Protože jsou prošlé indikační papírky a nikdo je dosud nebyl schopen koupit, nebo dovézt z Česka. ACH Praha není schopna přijmout ani jednu zdravotní sestru, která by dokázala autoklávy a inkubátory v Ugandě zprovoznit a hlavně obsluhovat. Není schopna přijmout ani jednoho českého lékaře, přestože na ACH Praha proběhla řada konkurzních pohovorů s českými lékaři a sestrami.

Poznámky k dopisu kardinála Vlka a k vyjádření ACH Praha

Pana kardinála jsem slušně prosil o pomoc jako hlavu katolické církve a jako morální autoritu země. Obsah dopisu byl závažný a dlouho zvažovaný, nic na něm nebylo nepravdivé a je zbytečné, cokoli zpochybňovat. Za obsahem si stojím.

Deník se s žádostí o článek obrátil na mne, ne já ne něj. Přestože byl můj dopis panu kardinálovi označen jako otevřený, byla z něj v Deníku citována jen nepatrná část, navíc jsem k uveřejnění nedal souhlas, jinými slovy dopis nebyl dán tisku k dispozici. Důvod proč jsem se rohodl některé informace tisku uvolnit je prostý. Slíbil jsem v představitelům diecéze v Ugandě pomoc.

Není pravda, že jsou se současným stavem srozuměni a nemocnici kladně hodnotí. Slíbil jsem i to, že požádám o pomoc pana kardinála, to v Ugandě není žádné tajemství. Sám pro sebe nic nežádám, nemám důvod říkat nepravdu, jak jsem byl nepřímo nařčen. Já jsem stavbu nemocnice nebrzdil a projekt neměnil. Rozpory nemíním dále tajit.

Z dopisu pana kardinála Deníku je vidět, že moji práci zpochybňuje, staví se na stranu svých podřízených. Když nic jiného, nyní vím, že nepřipouští chyby ACH Praha. Jak jinak, vpodstatě jsem takovou reakci čekal. Neodpověděl ani na můj první dopis z listopadu 2007. Beru prostě jeho stanovisko na vědomí. Nikdo z vedení ACH Praha v Ugandě v posledním půlroce, v době provozu nemocnice, v Ugandě nebyl a nemocnici za chodu neviděl, těžko ji může od zeleného stolu v Praze hodnotit.

Nemocnici nedělají budovy ani vybavenost, ale lékaři a sestry, jejich odbornost, znalosti, dovednost a schopnost vyřešit komplikované případy. Jinam totiž těhotné ženy z okresu Buikwe s porodnickými komplikacemi jít nemohou. Buď se jim pomoci v naší nemocnici dostane, nebo zemřou. Řeči o nadstandardu nejsou pravdivé, nemocnice neodpovídá ani standardu tří dalších nemocnic diecéze, vzdálených 20 km na východ, 20 km na západ a 50 km na sever. V současné době je zdravotní péče v naší nemocnici podobná té, kterou předtím poskytovalo rozpadající se zdravotní centrum v Buikwe. I tam byla ambulance, byla tam lůžka a rodilo se tam. Kvůli tomu jsme snad moderní nemocnici nestavěli a nesháněli pro ni vybavení. Tedy žádný Motol, ale ten nejzákladnější standard, to je moje přání. Čtyři zkušení lékaři, schopni sloužit po dvou noční služby, schopni operovat a rodit a dvě české sestry - to byl můj požadavek, který ACH Praha až nyní začala označovat za megalomanství.

A rozdílnost kultur? Mateřská a perinatální úmrtnost je hodnocena na celém světě stejně, stejné jsou i cesty medicíny k jejímu zlepšení, tady kulturní rozdíly ani barva pleti nehrají roli. Pokud ovšem nechceme respektovat medicínu šamanů.

 

Perspektiva

Nemocnici vede pracovnice ACH Praha - právnička několik let po promoci, která je ve zdravotnictví laikem. Konkurz na ředitele ugandské nemocnice, o kterém mluvil prezident ACH Praha p. Přibyl poslední den roku 2006, se prostě nekonal.

Od mého pobytu v Buikwe v květnu a červnu 2007 se situace v nemocnici přeci jen trochu změnila. Objevily se moskytiéry, bylo otevřeno dětské oddělení, přibyl místní lékař. Stále však není dokončeno ubytovací zařízení pro český personál, protože ACH Praha nedodala peníze, přitom tato budova měla být podle smlouvy dokončena do konce dubna 2007. Důvodem může být i to, že ACH tam již se žádným českým personálem nepočítá.

Na této stavbě jsem byl opakovaně v květnu 2007 a vím, že to není vina Uganďanů. Plánovali její dokončení nejpozději do konce června 2007. Daleko horší je však skutečnost, že v nemocnici stále není porodník ani pediatr, a to je skutečný hazard se životy rodiček a novorozenců, nejen z pohledu evropského lékaře.

Těžce nedonošená dvojčata, medializovaná ACH Praha na internetu jako úspěch, naštěstí přežila i bez inkubátorů, které od příjezdu kontejneru stály vedle porodního sálu nevybalené, protože s nimi nikdo neuměl zacházet!

Zápis z kontroly MZ Ugandy jsem četl. Kontrola se uskutečnila v době, kdy nemocnici vedla slovenská dětská lékařka a byli tam slovenský chirurg a anestezioložka. Nemocnice byla schopná základní operativy, bohužel ne porodnických a gynekologických operací. Vzpomenutá kontrola jistě nepředpokládala, že v nemocnici není lékař schopný udělat císařský řez nebo řešit závažné porodnické krvácení odstraněním dělohy. Moje informace v tomto směru bohužel jsou zcela protichůdné než ty, které opakuje ACH Praha. Současné složení lékařů je pro nemocniční provoz nepřijatelné a pokud se nezlepší porodnické zázemí, může ze strany státní správy dojít k jejímu uzavření.

Zdá se, že nečekané a pro Uganďany nepříjemné zkrácení slibované pomoci ze strany ACH Praha z 15 na 4 roky by mohlo připravit podmínky pro předání nemocnice Slovákům. Rozvojové středisko ACH zdůrazňuje slovenskou zkušenost z dalších 17 amb ulantních pracovišť v rozvojových zemích.

Se současným odborným garantem nemocnice prof. Krčmérym, onkologem z Bratislavy, jsem zahajoval jednání o spolupráci již před 2 roky a navštívil jsem dvakrát i slovenská pracoviště v Nairobi. S výjimkou jedné polní nemocnice v Súdánu jde vesměs o zařízení ambulantní. Slováci nikdy neprovozovali porodnictví a proto ani porodníky ve svém širším výběru lékařů nemají. Nemají rovněž zkušenost s výukou porodních asistentek.

Zbavovat se odpovědnosti, originální myšlenky a možnosti jednoduchým způsobem pomoci místním lidem a ugandskému zdravotnictví, zvláště když už nemocnice stojí a je dobře vybavena, je z pohledu České republiky nerozum a z hlediska Uganďanů neserióznost. S tím jsem zajedno i představiteli ugandské diecéze.

Odůvodňování tohoto postupu tím, že ACH nemá peníze by bylo vhodné doložit údajem, kolik peněz je na účtu ACH Praha s variabilním symbolem nemocnice 804 a zveřejnit finanční bilanci příjmů a výdajů v souvislosti s nemocnicí.

Peníze chybějí všude a je třeba je shánět. Cesty existuji, i tady bychom se měli učit právě u Slováků. Ti navíc vědí, že úspěch či neúspěch rozvojových misí závisí především na lékařích.