Kliknutím zvětšíteSvým způsobem šlo i o zdraví "pacienta". Bronzový kotlík totiž sice pobyt v půdě částečně ochránil před zubem času, ten se ale do něj nemilosrdně pustil. Archeologové a konzervátoři tak musí spěchat.
"Zatímco jindy archeologické nálezy absolvují rentgenové snímkování ve specializovaných laboratořích, tentokrát extrémně křehký stav tak dlouho cestu neumožňuje," říká ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek. A tak po ordinačních hodinách a odchodu pacientů lékařům do ordinace přinesli konstrukci, ve které je kotel uložen a fixován.
Jeho stěny totiž jsou v nejširším místě silné snad jen jeden milimetr. Nejde o žádný masivní kus kovu, bronzu není ani deset kilogramů. Nádoba v místě původu, které archeologové předpokládají v severní Itálii na samém počátku existence Římské říše, sloužila k míšení vody a vína.
"S pomocí rentgenových paprsků dokážeme odhalit případné vnitřní praskliny a vůbec zachovalost kovového jádra nádoby," vyvětlila vedoucí restaurátorského oddělení Východočeského muzea Jana Malá. "Dvojité dno, které se našlo už oddělené od nádoby, jsme nechali vyšetřit na CT (počítačovém tomografu). Je tak křehké, že jej nelze nadzvihnout a podívat se na něj ze spodu," dodala Malá. Až na obrazovce počítače tak bylo možné detailně si prohlédnout strukrutu a výzdobu zanechanou neznámým umělcem.
Ten podle restaurátorek odvedl znamenitou práci. Celá nádoba je z měděných plátů spojených nýtováním. Někde jsou nýty dokonce falešné, aby zachovaly estetický dojem. Kromě toho je také bohatě zdobená a to prvky, které odkazují k řecké kultuře. Hlavním motivem je sluneční kotouč tažený labutěmi.
Situla, tedy kovová nádoba ve tvaru věda, je vysoká 60 centimetrů a široká pře 56 centimetrů. Jde o vůbec první nález vého druhu a velikostí i výzdobou je v našich podmínkách doslova unikátem, který nemá obdoby. Archeologové nádobu datují do starší doby železné (halštatské), která začíná přibližně v letech 800 – 750 před Kristem.
8
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
