Je sobota, chvilku po poledni. Do pardubického parku Na Špici se hrnou lidé v bílých tričkách s nápisem Barvám neutečeš. Triko, dva sáčky práškových barev a další rekvizity byly součástí registračního balíčku. Ten jsem si v pátek zakoupila i já, abych se mohla barevného běhu, který je jednou z doprovodných akcí Sportovního parku Pardubice, zúčastnit.

„Pojďte všichni k pódiu, před během se roztančíme,“ láká moderátorka Tereza Tobiášová. Odkládám si batoh do úschovny a vydávám se vstříc dobrodružství. Všichni skáčeme s rukama nad hlavou a nahlas zpíváme.

Zanedlouho se blíží třináctá hodina, a tedy i start běhu. Ještě předtím nás ale čeká duhová exploze. Moderátorka začíná odpočítávat „3…2…1,“ křičí s ní už všech 1400 účastníků běhu. „Teď!“ S jásotem vyhazujeme barvy do vzduchu a poté s potleskem přecházíme k nafukovací bráně, odkud se startuje.
Vybíhá se po částech, aby se běžci navzájem nepošlapali. Čekání si zkracujeme, dle pokynů moderátorky – hromadnými mexickými vlnami, při kterých barvy opět létají vzduchem. Také je přátelsky házíme po druhých.

„Hoď mi na triko růžovou, tu na sobě ještě nemám,“ říká mi zrovna paní stojící vedle mě. Za chvíli už začínám hlasitě odpočítávat se svou startovní skupinou a vybíhám naproti barvám. Nasazuji závodní tempo. Zanedlouho ale zjišťuji, že jsem se ukvapila a přecházím do klusu.

Barevná zóna

Zhruba 200 metrů po startu je připravená první barevná zóna. „Zavři oči!“ křičí pořadatelé, kteří mě zanáší žlutou barvu. Nemůžu se přestat smát a díky tomu se mi dostává barva i do pusy. Přecházím na chvíli v chůzi, abych si očistila obličej, stejně tak to udělá více účastníků. Cílem je si běh užít, ne se během trasy trápit. Na trati podél Labe je připravena ještě zelená zóna a při odklonu směrem zpět k parku také fialová, modrá a růžová. Pořadatelé nezapomněli ani na občerstvení, které nabízejí zhruba v půli cesty. Voda při běhu ve 35 stupních Celsia potěší, i když je teplá.

V cílové rovince povzbuzují diváci. Lýtka se mi zapalují. Po proběhnutí cílem dostávám zlatou medaili vypadající jako číslo 5. Běh měl totiž 5 kilometrů, akce se koná v pěti městech a letos se běží 5. ročník, i když první v Pardubicích. Při běhu si každý mohl zvolit své tempo, proto nebyl nijak náročný. Stačí tedy rychlé vydýchání. Teď už zbývá pouze smýt ze sebe všechny ty barvy.

Tereza Čaladi