V úterý v poledne byl v Pardubické krajské nemocnici slavnostně otevřen babybox. Ve východních Čechách je již druhý, ten první se nachází v Ústí nad Orlicí.

„Chtěl bych vás uvítat u příležitosti otevření jedenáctého českého babyboxu. Připomínám, že k jedenácti schránkám máme třináct dětí, kterým babyboxy pomohly. Děkuji především Jiřímu Strachovi, protože ten za všechno může. Jirka Strach se mě před několika měsíci zeptal, co babybox v Pardubicích? Pošli mi k tomu nějaké podklady. No a za čtrnáct dní mi volala paní Faiklová, na jakou adresu máme poslat podepsanou smlouvu. Děkuju všem, kteří nám finančně umožnili instalaci boxu,“ konstatoval Ludvík Hess, šéf sdružení Babybox–Statim, které vytvoření schránky v Pardubicích realizovalo.

Demlův babybox?

Slavnostního otevření schránky, do níž mohou matky ve složité situaci anonymně odložit své dítě, se zúčastnili nejen zastupitelé města a kraje, zaměstnanci Pardubické krajské nemocnice, ale i samotný iniciátor myšlenky babyboxu v Pardubicích, režisér Jiří Strach. „Když jsem tohle vymyslel, tak Hess říkal, to bude výborný, budeme tomu říkat Strachův babybox. A já teď musím s odstupem času říct, že tomu nebudeme říkat Strachův babybox, ale především Demlův babybox. Pan primátor Deml totiž předvedl za moji pětiminutovou návštěvu u něho v kanceláři úžasnou věc. Za tři telefonické hovory dokázal sehnat celou tu částku,“ řekl Strach.

„Chtěl bych popřát babyboxu, aby byl plně funkční a aby zařízení dávalo pocit, že může zachránit životy. Život človíčka, kterého mnozí nezodpovědní rodiče přivedou na svět, aniž by se o dítě mohli postarat. Ačkoli samozřejmě pro ně může být tato situace tíživá. Děkuji všem, díky nimž snad nebude už žádný život zmařen,“ popřál boxu primátor města Pardubic Jaroslav Deml.

Dočasná ředitelka nemocnice Ivana Urešová schránce také popřála. „Já chci babyboxu popřát, aby byl hlavně smysluplným zařízením, protože existuje tolik důvodů pro otevření této schránky, kolik existuje odložených dětí. Přeji mu, aby se mu dařilo a ty dětičky stále jenom zachraňoval.“

(Monika Suchá)