Kliknutím zvětšíteJaromír Vomáčka se narodil 23. března 1923 v Dašicích v rodině účetního Josefa Vomáčky (1897–1957) a Anny, rozené Petruškové (1898–1958). Zemřel v Praze 7. července 1978.
Životní osudy tohoto dašického rodáka pro Pardubický deník zmapoval Vladimír Stibor, na závěr přidal i několik osobních vzpomínek.
Po dokončení obecné školy v Dašicích studoval Jaromír Vomáčka na reálce v Pardubicích, kde v roce 1941 maturoval. Hru na klavír studoval u své tety Květy Petruškové. Učitelky hudby v Dašicích. Muzikantskou dráhu zahájil jako sedmnáctiletý student v kavárenské kapele Jaroslava Mangla v Pardubicích. Kromě klavíru hrál také na housle, harmoniku a když bylo třeba, také na trubku. Poměrně brzy se stal známou osobností pardubického uměleckého prostředí. Když mu divadlo nabídlo místo korepetitora, zjistil, že jeho vrozené komediantství si s jevištěm rozumí a že je stejně doma na „prknech, která znamenají svět“, jako na muzikantských pódiích sálů, kaváren a klubů. U Mangla hrál až do konce války.
Láska k muzice silnější než filozofie
V roce 1945 naplňuje jeho otec svůj sen. Otevírají se vysoké školy, tak posílá Járu do Prahy na filozofii. Byl nadprůměrně inteligentní, zvídavý a učil se snadno, ale muzika byla silnější. Byl častěji vidět na konzervatoři, kde se nechal zapsat do abiturientského kurzu dirigování. Dirigování dostudoval, filozofie nechal po dvou semestrech. Místem jeho dalších dvou let se stala Posádková hudba Praha. Po vojně se zastavil na nějaký čas u piana orchestru Ladislava Habarta. Hráli v Pygmalionu, Alhambře a v Kotvě.
Setkání s Jiřím Suchým
Jednou večer potkal v Redutě Jiřího Suchého a stal se spoluzakladatelem legendárního divadla Na zábradlí. Působil tu celé dvě sezóny. Napsal tam písničky s Jiřím Suchým, Pavlem Koptou a Zdeňkem Borovcem do komedie Faust, Markéta, služka a já. Když v roce 1958 vznikla Laterna Magika, kombinace filmových dotáček, diváků, živých herců a muziky, byl do sboru angažován i Jaromír Vomáčka. Svým vtipem a šarmem dodával „kyslík do ponorky“.
Jaromír Vomáčka byl autorem populárních písní zejména pro Yvettu Simonovou (Já jsem zamilovaná, Zhasněte lampiony) a Václava Neckáře (Lékořice). Mnoho dětí si dodnes u vánočního stromku prozpěvuje slova „Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé…“
Václav Neckář: Lékořice
Ženy Jaromíra Vomáčky
Zajímavý byl i jeho soukromý život. Proti své vůli se oženil s dcerou dašického poštmistra Valerií Rottovou. Z manželství se narodili tři synové: Jaromír, Radomír a Lumír. Manželství se dostalo do krize po seznámení Vomáčky s Yvettou Simonovou. Následoval rozvod Yvetty s Františkem Spurným a sedmileté soužití s Jaromírem. Teprve po sedmi letech se vzali. Ani toto manželství příliš šťastné nebylo. Vomáčka začal žárlit na Milana Chladila, který tehdy s Yvettou Simonovou vystupoval.
Yvetta Simonová a Milan Chladil - směs hitů
Blížil se rok 1968 a okupace sovětskou armádou. Vomáčka tehdy složil píseň Běž domů Ivane. Honorář, který následoval, byl „očekávaný“: zákaz veškeré činnosti. Vomáčka tím velmi trpěl. Chřadl, jeho srdce, které zvládlo dva infarkty, třetí již nevydrželo.
Zemřel v Praze 7. července 1978 ve věku pouhých pětapadesáti let.
Vzpomínky Vladimíra Stibora
Vomáčka zorganizoval v šedesátých letech několik rozhlasových nahrávek v sále Na radnici v Dašicích, kde vystoupili tehdejší populární zpěváci a herci (Matuška, Štuchal, Zázvorková a mnoho dalších umělců). „Také jsem se zúčastnil jednoho vystoupení a dodnes vzpomínám, jak hluboký to ve mně zanechalo zážitek, slyšet kvalitní hudbu a naživo poslouchat tehdejší hvězdy. S Lumírem Vomáčkou - nejmladším synem - jsem kamarádil, poněvadž do Dašic jezdil každý rok na prázdniny," zavzpomínal závěrem dašický patriot Vladimír Stibor.
Koncert pro psací stroj, hraje Jaromír Vomáčka
Další výročí Pardubicka
23. března 1868 byl položen základní kámen ke stavbě bývalého cukrovaru v Cholticích (ještě toho roku v něm byly spuštěny stroje); 1873 se narodil Antonín Vendl, ředitel měšťanské školy v Pardubicích, výborný hudebník, téměř padesát let nezapomenutelný sbormistr Pernštýna a Ludmily, pod jehož taktovkou byla provedena řada oratorií, kantát a oper (+1964); 1874 se narodil JUDr. Stanislav Lipčík, advokát a pardubický radní, v letech 1918-28 starosta Sokola Pardubice I., zasloužilý o postavení sokolovny na Olšinkách (+1946); 1886 se narodil Rudolf Robl, ředitel školy, spisovatel (hlavně pro mládež), v letech 1916-20 ruský legionář, vlastivědný pracovník Pardubicka (+1963); 1887 se narodil Miloslav Baše, sochař, autor řady plastik v Pardubicích a okolí, zeť arch. Boži Dvořáka, jehož „Kamennou vilu“ ozdobil řadou plastik (+1959); 1895 se konala první schůze pardubického obecního zastupitelstva v zasedací síni nové radnice na Pernštýnském náměstí; 1898 se narodil ve Velinách Otto Jelen, akademický malíř, profesor kreslení v Praze a v Jasině na Podkarpatské Rusi, nakonec ředitel Živnostensko-zlatnické školy v Praze; 1907 se narodil MUDr. František Procházka, budovatel a primář rentgenologického oddělení v pardubické nemocnici (+1997); 1907 zemřel Karel Opitz mladší, majitel firmy J. Hübner & K. Opitz, továrna na mlýnské stroje, pro stavbu mlýnů a na francouzské mlýnské kameny v Pardubicích; 1917 se narodil MUDr. Ing. Josef Marhold, CSc., ředitel VÚ organické chemie a biochemie v Rosicích nad Labem, odborník v oblasti pracovního lékařství a průmyslové toxikologie, nositel Hanušovy medaile za vědecké dílo; 1920 se konala ustavující valná hromada „Čs. akciové továrny na látky výbušné“ (později Explosia); 1929 byl filmem „Poslední komando“ otevřen na Skřivánku v sokolovně Sokola Pardubice II. čtvrtý pardubický biograf; 1946 se narodil Pavel Sviták, historik českého letectví, autor knihy „První český letec inženýr Jan Kašpar a začátky českého letectví“, nositel Medaile města Pardubic
44
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
