Vánoce jsou v pravém smyslu liturgický svátek, jímž křesťané 25. prosince oslavují – vtělení – Slova a zdůrazňují jeho zrození v Betlémě. Svůj původ má svátek v Římě a sahá do 4. stol. Křesťané jím překryli pohanský svátek boha slunce, slavený v době zimního slunovratu (Natalis solis invicti). Chtěli tak zdůraznit, že Ježíš je pravé světlo člověka a světa. Spolu se svátkem – zjevení je 25. prosinec vyvrcholením vánočního období, po době adventních příprav. Datum 25. prosince není historickým datem Ježíšova narození.

 

Narození Ježíše je situováno do Betléma. V pravém smyslu je Betlém figurální zobrazování svaté rodiny v betlémské stáji s dítětem Ježíšem v jeslích, pastýři s ovečkami a třemi mudrci z Východu. Tento zvyk – zobrazovat Betlém je doložen již ve 4. stol. a jako prostředek zbožnosti zlidověl především zásluhou sv. Františka a františkánů. Odtud se stavění vánočních jeslí šířilo velmi rychle především v předalpských zemích a v jižní Itálii mezi rolnickým obyvatelstvem a stalo se pevnou součástí vánočních zvyků. V Čechách se zvyk rozšířil koncem 18. stol. a býval spojen s vánočními hrami.