Na historickou dlažbu před radnicí, která pamatuje již odjezdy pardubických dragounů a husarů do válek minulých staletí, napochodovali vojáci v pískově zbarvených maskáčích. Po rozvinutí bojové zástavy zní z tribuny projevy představitelů armády, města i kraje a nikdo z řečníků neskrývá, že tentokrát půjde opravdu o vysoce nebezpečnou misi. „Tam, kam jedete, to nebude jednoduché. Jednotlivé jednotky mnohonárodnostních vojsk mnohdy chtěné nejsou. Situace není jednoduchá, naopak, zhoršuje se. Hovoří se o tom, jestli vypukne občanská válka. Všichni víme, že už nějakou dobu probíhá,“ promluvil do mikrofonu první náměstek ministryně obrany Martin Barták. „Cílem celé mise je situaci stabilizovat, udržet na nějaké rozumné míře. Nepochybuji a pevně věřím, že jste bezvadně vycvičeni, tak jako vaši předchůdci, kterých již tam bylo mnoho."

Jádro druhého kontingentu o počtu 89 osob tvoří především příslušníci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic. Mezi muži je i deset žen. Jejich úkolem bude po dobu čtyř měsíců především ostraha a ochrana spojenecké základny v provincii Basra. Do náročných pouštních podmínek se vydá i podpraporčice Pavla Doskočilová, která doma zanechává svého přítele, rovněž vojáka z povolání. „Co se dá dělat, je to moje povolání. Respektuje to,“ říká šestadvacetiletá žena, která bude v Iráku na pozici zdravotnice. Není přitom žádným nováčkem, jde už o její čtvrtou zahraniční misi. Dvakrát v Kosovu a již jednou v Iráku. „Bezpečnostní situaci znám, zatím se nebojím. Ale situace tam může být úplně jiná, takže ten strach můžu mít.“ Rodiče o ní mají obavy, ale jsou s tím smířeni a vytvořili jí podle jejích slov výborné zázemí. A její motivy, proč se dobrovolně přihlásila na nebezpečnou službu v poušti? „Říkala jsem to i na psychologických pohovorech – prostě mne to baví. Samozřejmě finanční část je také zajímavá.“

Podpraporčík Radek Švancara bude mít v Iráku větší díl odpovědnosti než řadový voják. Bude totiž velet celému družstvu. „Chtěl jsem jít do mise a těším se tam. Ale samozřejmě se těším i na to, až se v pořádku vrátím zpátky domů,“ říká. „Všichni. A až se potom tady společně setkáme v rámci nástupu. Moje motivace je především poznat zemi, kde jsem nikdy nebyl a kam bych se asi za normálních okolností nedostal,“ dodává.